Já preferuji spíše druhou metodu, kdy si neznámá slovíčka a kolokace
poznačím, nebo vypíšu na papír, pak je vyhledám ve slovníku a následně
zaznamenám do slovní banky nebo seznamu nových slovíček. Je pravda, že
někdy při tomto způsobu nějaké slovíčko i vynechám, když to není
zrovna složitý či klíčový výraz, tak si jeho význam nějak
domyslím.
Hodně tady záleží na obtížnosti textu. Když počet neznámých
slovíček brání schopnosti jeho porozumění, pak myslím, že je překlad
nezbytností.
Je to také o tom, co člověku více vyhovuje, lze samozřejmě kombinovat
oba způsoby, ale na to je třeba mít čas a chuť.
Já to většinou dělám tak, že se k odstavci, kde bylo nějaké
neznámé, klíčové slovíčko, nebo více slovíček, vrátím a přečtu si
ho znovu celý.
Na své úrovni již čtený text či obsah v duchu do češtiny
nepřekládám, což umožňuje lepší koncentraci na děj a taky zkracuje dobu
nad tím strávenou.
Podle mého názoru by zejména pro začátečníky a mírně pokročilé
měla být výchozí metoda ta druhá, protože slovíčka v kontextu se
nejlépe ukládají do paměti a schopnosti porozumnění obsáhlejšímu textu
lze stejně dosáhnout teprve až od nabytí určitého stupně slovní
zásoby.