Zpravidla platí, že v účelové větě bývá nějaké modální
sloveso. Může to být might, may, should, shouldn't, won't, wouldn't, can,
can't, could, couldn't atd. Starší gramatiky byly v tomto velice striktní,
v dnešní době není použití modálního slovesa až tak nutné.
Čas vedlejší věty odpovídá zpravidla času hlavní věty, tedy
pokud je hlavní věta v minulém čase, ve vedlejší účelové větě je
minulé modální sloveso (could, wouldn't, might apod.) nebo minulý čas
slovesa. Pokud je hlavní věta v přítomném nebo budoucím čase, ve
vedlejší větě bývá přítomné modální sloveso (can, won't apod.) nebo
přítomný čas slovesa.
Více viz Účelový
infinitiv a účelové věty. 🙂