Dneska jsem se dočetla, že Pavel Vondruška z Divadla Járy Cimrmana uměl i s češtinou deset jazyků. Udělalo to na mě obrovský dojem, protože jsem nedávno začala se třetím cizím jazykem (španělština) a už i to se mi zdá docela dost. Je tady někdo, kdo jich umí taky tolik, nebo někoho takového znáte?? Docela by mě zajímalo, jestli je to vůbec pro normálního člověka možné. 

No, co to je " umět" jazyk? Kapacita mozku je dostatečně velká aby se tam vešlo „pár“ slovíček Když člověk chce, tak proč ne:) Ale nějaký „talent“ na jazyky tam asi hraje roli 

Umět jazyk? No asi se slušně domluvit v každé normální situaci. On měl talentu asi hodně, protože dělal průvodce někde v Praze a tam je to docela potřeba. A pár slovíček může být 200 nebo 2000 Asi záleží na každém, za jak dlouho o sobě tvrdí, že nějaký ten jazyk umí 

Můj jmenovec )přijímení) skutečně uměl devět dalších jazyků a průvodcoval ve Stavovském divadle. Člověk musí být ze správného těsta, aby mu to šlo, pak může těžit z jazyků již naučených a využívat jejich podobností, což mnozí pokládají za nesnáz. Znal jsem člověka, který jich uměl sedm a učil se finštinu, o které říkal, že to je asi to nejtěžší, s čím se setkal. Je to možné, ale musí být čas, chuť a odhodlání 

A hlavně asi využití. Já se učila 8 let němčinu a bez používání jsem vše zapomněla a tehdy jsem ji měla na lepší úrovni než angličtinu. Přišla práce s AJ a němčina šla stranou. Teď už si netroufnu říct, že umím německy.

kdyz je cas, odhodlani a geneticky potencial, tak je mozne skoro vsechno 

10 jazykov je fakt veľa… Myslím, že je to naozaj obdivuhodné, ale možno aj trochu zbytočné – na čo by už vám len bolo 1O jazykov? Mám skôr pocit, že pán Vondruška to považuje skôr ako záľubu, než ako niečo, čo bude v živote potrebovať.

To mrk1357: no i kdyby se Pavel Vondruška za svého života učil jazyky jen pro zábavu, tak i to je přece k životu potřeba.

Před cca 15 lety jsem se seznámila s jsem jedním Němcem, kterému v té době bylo 83 let a doučoval mně angličtinu. Jezdili k němu i kolegové z práce (a ti uměli docela dobře anglicky). Tento pán si ve svých letech pořídil počítač a učil se s ním pracovat, například. Byl to prostě velmi otevřený človíček. Vzal si Češku, takže kromě němčiny uměl i výborně česky. Za války a vlastně celý jeho život pracoval jako zdravotník a tak se dostal do kontaktu s mnoha lidmi. On si totiž hrozně rád s nimi povídal a když neuměl nějaký jazyk, tak se snažil co nejrychleji ho naučit aby si mohli alespoň trochu popovídat. Takže kromě němčiny a češtiny mluvil výborně: rusky, francouzsky, slovensky, italsky. O dalších jazycích nevím, ale věřím tomu, že uměl mnohem více jazyků, alespoň částečně. Říkal mi, že asi nejhorší zážitek pro něho bylo, když dostal mrtvičku a hodně toho zapomněl. Hodně slovíček se musel učit znovu (to bylo prý něco po sedmdesátce).

Slyšela jsem, a myslím, že na tom něco bude, že když už umíte x jazyků (5 např.??) tak ty další už jsou „hračka“. Takže domluvit se 9 jazyky není třikrát těžší na učení než mluvit třemi