Před cca 15 lety jsem se seznámila s jsem jedním Němcem, kterému
v té době bylo 83 let a doučoval mně angličtinu. Jezdili k němu
i kolegové z práce (a ti uměli docela dobře anglicky). Tento pán si ve
svých letech pořídil počítač a učil se s ním pracovat, například. Byl
to prostě velmi otevřený človíček. Vzal si Češku, takže kromě
němčiny uměl i výborně česky. Za války a vlastně celý jeho život
pracoval jako zdravotník a tak se dostal do kontaktu s mnoha lidmi. On si
totiž hrozně rád s nimi povídal a když neuměl nějaký jazyk, tak se
snažil co nejrychleji ho naučit aby si mohli alespoň trochu popovídat.
Takže kromě němčiny a češtiny mluvil výborně: rusky, francouzsky,
slovensky, italsky. O dalších jazycích nevím, ale věřím tomu, že uměl
mnohem více jazyků, alespoň částečně. Říkal mi, že asi nejhorší
zážitek pro něho bylo, když dostal mrtvičku a hodně toho zapomněl. Hodně
slovíček se musel učit znovu (to bylo prý něco po sedmdesátce).