Zdravím,

asi před měsícem a půl jsem se rozhodl, že si zlepším poslech (už jen kvůli tomu, abych se mohl dívat na americké filmy v originále). Každý den jsem tomu věnoval přibližně 3 hodiny. Hodně jsem poslouchal, bez transcriptu, někdy s ním a za účelem lépe porozumět a orientovat se v anglickém přízvuku jsem i napodoboval recitace básní. Poslední jmenovaná aktivita se jevila jako nejlepší.

S dobrým pocitem, že už částečně rozumím americkým seriálům jsem se těšil na příchod američanů na naši hodinu angličtiny ve škole. O to větší pak bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že na rozdíl od většiny mých spolužáků jsem nerozuměl. Přitom jsem se domníval, že díky času věnovaným poslechu a
díky vědomostem o tréninku poslechu, kterých jsem před studiem jazyka nabyl, mé spolužáky překonám.

Nemáte někdo nápad, čím to je, že ti, kteří se angličtině vůbec nevěnují, kteří říkají místo think fink a kteří se dívají jen na dabované filmy, mají lepší poslech než ten, který se, podle většiny lingvistů efektivně, „učil“ anglický poslech přes 100 hodin?

Přeji pěkný den,

Axe

mozna chybi talent. ale hlavne tech 100 hodin neni zase tolik ;)

Jak říká mew, není to tolik. Poslech jde ale nacvičit. Výsledky se však mohou dostavit třeba až za půl roku nebo déle. Ze začátku určitě není špatný poslouchat s transcriptem. Příčinou by také mohla být i slovní zásoba.

Já vždycky říkám, že špatný poslech pramení z vlastní špatné výslovnosti. Snaž se vázat slova, dodržovat slovní a větný důraz, uvidíš že se to zlepší.