Mám teď velké dilema a potřebuji poradit od někoho „prošlého světem“.
Na Interpals mě oslovila žena z Indie. Ráda by si dopisovala, ale trvá na tom, že to budou dopisy posílané normálně poštou. Nemá ráda e-maily, příjde ji to příliš masové a neosobní.
Já proti běžným dopisům nic nemám, ráda bych si s ní psala, ale přijde mi možná docela nebezpečné jen tak na požádání někomu hned posílat svou osobní adresu. Co si o tom myslíte?
Běžně si s lidmi, kteří stojí o psaní se mnou, nejdřív dopisuji elektronicky a když mi přijde důvěryhodný, pošlu i adresu.
Ale tato paní se skoro až urazila, že jí nevěřím, nebo že se jí snad bojím. Tak nevím, co s tím. V její kultuře možná důvěra hraje zásadní roli.
Přemýšlím také, v čem může být nebezpečné někomu poskytnout svou adresu…Internet je plný adres.

adresu bych neposilal uz jen z principu.

Děkuji za názor, jen nevím, co myslíte tím principem. Když se zaregistruji na stránkách, které se zabývají vyhledáváním penfriends, tak právě z toho principu bych měla být připravená adresu poskytnout. Ať už poštovní nebo emailovou.

Já bych z toho zase takový strach neměla. Kolikrát sdělujete adresu naprosto cizím lidem (banka, internetové obchody…) a ani netušíte v kolika komerčních databázích už můžete figurovat. V nejhorším si můžete založit PO Box
Jinak s tou Indkou docela souhlasím. Také nemám ráda emaily, dopis je osobnější (a milejší). Ale je to věc názoru…

PS. Jak z mailu poznáte, že je někdo důvěryhodný a nehraje s vámi jen „divadýlko“ ?

Adresu vyplňujeme do dotazníků, ale to je něco jiného než když adresu poskytneme někomu, s nímž si dopisujeme. Úředníkovi z banky nebo obchodníkovi neříkám, že mám děti (a jak staré a jakého pohlaví), že mám ty a ty koníčky a že jedu tehdy a tehdy na dovolenou, ale člověku, s nímž si dopisuju, můžu tyhle věci celkem snadno sdělit. Je to součást dopisování. A když nevím, kdo je můj dopisovací protějšek, adresu bych mu taky nedala, právě proto, aby mě „nenavštívil“. Tak bych definovala ten princip, který nejspíše zmiňuje mew o dva příspěvky výše.
A to Leiah: z mailu fakt mnoho nepoznám, ani jestli ten, kdo se mi představil jako žena středního věku, není šestnáctiletý kluk, který se chce pobavit.

Z emailu na 100% nepoznám, jaký člověk je, to určitě ne. Ale mohou se objevit určité varovné signály typu že se on stále jen vyptává a buď úplně ignoruje dotazy na jeho život nebo odpovídá velmi neochotně a stručně. Také není ochotný poslat fotky, stále se vymlouvá, zato se dožaduje mých atp.
Navíc se po pár mailech ukáže, jestli si rozumíme nebo ne a jestli je na místě investovat čas a síly do rozvíjení tohoto přátelství.

To HanaRT: bojím se, že po pár mailech sice třeba poznáme, že si s někým rozumíme, ale už nepoznáme, jestli jde o reálnou identitu. A není to hypotetická možnost, tyhle věci se staly.

To HanaRT

Já bych určitě neposílala adresu a trvala na mailech, pokud ne, našla bych si někoho jiného k dopisování. Máte stejné právo trvat na svém názoru jako druhá strana.
A jak už bylo výše napsáno, to, že adresa je v databázích úřadů, bank apod. neovlivním, ale sama poskytuji svoji adresu velmi obezřetně, přesněji neposkytuji ji, kde to není nutné. Ani telefon. Zrovna nedávno jsem byla na ulici požádána o č. telefonu, odmítla jsem.

to tethalka: Zcela jistě máte pravdu, ale nevěřit vůbec nikomu – to by vůbec nemělo smysl hledat penpals, myslím si.

Dívám se po internetu a třeba v blozích lidé mají nejen kontakty na sebe, ale i fotky rodiny, dětí, informace o téměř každém jejich hnutí… A to nejen „prostí, důvěřiví lidé“, ale mnoho vzdělaných, inteligentních, pracujících v médiích, tedy snad obeznámených s riziky.
Stále mi není jasné, kde je zlatá stření cesta. Neohrozit sebe a své blízké (nebo přinejmenším si nezkomplikovat život) a na druhou stranu nebýt paranoidní.

Ale všem díky za názory!

Pro mne je email stejně milý, jako dopis – teda pokud je milý i text Což takhle navrhnout psát si do Vánoc přes emaily, nebo lépe přes skype, google talk… (dá se využívat chat a ani nemusíte mluvit, když nechcete).
Nejspíš problém bude v tom, že paní nemá dobrý přístup k internetu nebo prostě neumí psát emaily. Dala by si poradit jak se v tom zlepšit?

to jarmi1: Navrhovala jsem právě psát si maily jen chvilku, než se trošku víc poznáme. Napsala, že „pokud se bojím jiných žen, tak k tomu nemá co říci. Že svět není plný zlých lidí, a že maily nemá ráda a tečka“.
Přístup k internetu, myslím si, má dobrý. Reaguje prakticky okamžitě – tedy pokud zrovna není v Indii noc.
Asi bude docela vzdělaná, angličtina jí jde dobře, ale bohužel používá zkratky typu „u“ „u r“ apod. a to mi hrozně vadí. Zajímalo by mě, jestli je tohle zkratkování nepříjemné i jiným lidem.

Dovolte mi se do toho vložit…
Myslím, že byste tady mohli/y diskutovat do Vánoc, a vždycky by se našlo hodně zastánců obou stran.

Já se k tomu ani nechci vyjadřovat, jen reaguji na váš poslední odstavec, Hano.

Přijde mi totiž trochu divné, že té paní vadí komunikace emaily, ale používá U R místo you are?

ty zkratky se mi líbí jen tam kde patří – v SMS zprávách. Dá se na to zvyknout, ale v dopise by to bylo jak pěst na oko 

A důvod proč maily nemá ráda? Také nedůvěřuje? Těžké rozhodnutí, záleží dost na tom jak na vás celkově působí. Není nic špatného na tom chránit si své soukromí. Zkuste zdůvodnit své názory (zkušenosti) a ať vám dopřeje čas k rozhodnutí. Nesbírají se náhodou české známky jako cennost pro sběratele? 

Jsem na Penpals poměrně dlouho a vím, proč tam jsem – abych si zdokonalila Aj, takže preferuji anglické národnosti. A opravdu to funguje, i když to někdy může trvat i delší dobu, než najdete někoho, kdo Vám skutečně „sedí“. Také jsem narazila na lidi (převážně z Afriky), kteří Vás zkouší kontaktovat stejným způsobem, jako se někdy děje i zde (prostřednictvím soukromých zpráv). Určitě bych byla opatrná a nedávala bych adresu nikomu, koho neznám, obzvláště, pokud máte pochybnosti. A také bych doporučovala mít dobře zabezpečený PC (dobrý antivirový program, firewall,…).
Ale na druhou stranu jsem tam poznala lidi, se kterými bych se klidně i ráda setkala a naši korespondenci omezujeme jen na zprávy v rámci této stránky (mailovou adresu jsem za celou dobu poskytla pouze jednou). Moje rada zní: Být opatrná, ale přátelská a nebát se odmítnout.