Zamestnavatel mi uz radu let plati one to one classes. Zkusenosti z vyberu lektora/lektorku bych shrnul asi takto

je rodily mluvci (jestli neni, tak neberu)

umi ucit – ma vzdelani a prokazatelne zkusenosti v uceni

bavi ho ucit – tj. neni tady jen na vylete, na ktery si privydelava „ucenim“

umi sestavit ucebni plan dle pozadavku a cilu studenta

cena me az do minuleho roku zajimala jen okrajove (prece jen si to neplatim), ted uz koukam i na cenu

Po konzultaci s agenturou vyberu lektora/lektorku a na hodinach pozoruji:
- jestli me dokaze podnitit k vyssi aktivite
- je pripraveny, dochvilny a spolehlivy
- jestli neni nudny
- je nazorove kompatibilni

Jeden rok jsem mel smulu a a prvni tri lektorky jsem po prvni hodine odmitl. Az ta ctvrta byla super a pak me ucila dva a pul roku. Nekdy jako zaskok prijdou ceske lektorky a ty maji tendenci hodne mluvit cesky. Tak je musim vzdy upominat, ze jsme na hodinach anglictiny 

Děkuji za zajímavé a podnětné odpovědi, snad se dozvíme dál.
PS:kolik a kdy máte češtinu na svých hodinách angličtiny?

Kurzů jsem absolvoval řadu a mohu říci, že češtiny je v nich víc než zdrávo a zpravidla je to vinou lektora.
Platí pravidlo, že by lektor měl přejít na češtinu když student nerozumí. Já kdysi v kterési učebnici viděl „classroom vocabulary“ ale ani jednou nezažil, že by se aspoň jednou (natož opakovaně jak u jiné slovní zásoby) toto lektor snažil žáky naučit, radši přešel na češtinu. Rodilý mluvčí se před „každou“ úlohou zeptal „everybody clear“ nebo něco podobného, u českého lektora si nemohu vzpomenout že bych někdy zažil.

Cvičení rozhovor se spolužákem často kolabuje na nedostatku slovní zásoby, přitom stačí lépe zorganizovat aby žáci předem věděli a mohli se připravit. Proto jsem měl tak rád lektora, který strikně postupoval dle učebnice a člověk věděl na co se připravit a neměl rád lektora který zničeho nic přinesl text na téma den nezávislosti (apod.-dělal to často) a měli jsme debatovat.

To s nahodilým tématem už záleží také na každém.Pro někoho je to výzva zkusit se vyjádřit svou slovní zásobou i k tématu co mu není úplně blízké atd…Ovšem tady už záleží i na úrovni.Vědět dopředu co, je zas pro někoho impuls k učení se.Ale jak koukám dokonalá souhra lektora se studentem je o štěstí 

To Rockmaker: štěstí je úrčitě důležitý faktor, osobně ale od lektora očekávám profesionální přístup a schopnost reagovat na představy a potřeby studentů. Už jsem se setkala s lektory, z nichž jsem byla zpočátku rozpačitá, ale nakonec to bylo moc fajn a kurz mi hodně dal, a naopak. Fakt je, že by se lektor měl zeptat, jaké mají studenti představy, a když se nezeptá, tak proč mu to neříct bez zeptání.

Jo jo souhlas a taky se to mění s časem a se studentovými obzory.To co mě např. ze začátku vadilo a nepovažoval jsem za nutné se časem ukázalo jako velký přínos a dnes mi to i baví.Ale jak je každý člověk jiný tak i jeho přístup.Zájem o představy studentů je velmi důležitý,pokud to nejsou tady už zmiňovaní zájemci,co chtějí umět jazyk,když už teda za měsíc jedou do tý Anglie 

Tady musím trochu vstoupit do diskuse. Student má demokracii CO se učit a do určité míry JAK se to učit. Od toho je ale tady lektor s lety zkušeností a neustálým vzděláváním se, aby potom vedl studenta tím pro něj/ji nejlepším způsobem.
Otázkou je, jak už jsem výše podotkla, že anglicky tady umí skoro všichni (ČR) a experti na výuku jsou přece 90% z nich…Čili jestli student lektorovi opravdu věří a na něj/ni dá.
Howgh. 

Rockmaker: to jsi napsal hezky. Vzpomínám si na školní angličtinu, kdy gramatika byla jako nutné zlo. Díky těmto stránkám mám gramatiku ráda a přijde mi velmi zajímavá. V tom vidím největší přínos učitele(ů), když najdou způsob jak si mohu nudnou (= nutnou) činnost oblíbit.:-)

PS: já osobně posuzuji svého vyučujícího i podle toho, jak moc ho zajímám jako jeho/její sudent a jestli je tedy moje vzdělání " na míru".Každá učebnice se musí upravit na míru studentům!

A je důležité se „otužovat“ angličtinou ve stylu padni kam padni. Nebo někomu uprostřed města, v hospodě či na dovolené řeknete: Sorry, I haven't studied „Directions“ yet??? Nutno to ale dělat v hodinách s taktem, povzbuzením a co nejpříjemněji pro studenty. Holt těžko na cvičišti, lehko na bojišti!

Přidávám nové téma:o čem bych si chtěl popovídat se svým studentem/lektorem, kdybychom na to měli čas. A někdy i odvahu.

to kidney: kromě osobních věcí typu kolik máš dětí, sourozenců, kde žiješ, kolik vyděláváš a kromě aut, sportu a politiky snesu jakékoli téma
K těm osobním věcem: ono to vypadá jako nevinné a v zásadě nutné téma. Ale v každém kurzu se najde někdo, kdo to má nebo měl doma složité, má hluboko do kapsy a podobně. Třeba u nás ve firemním kurz jedna poněkud soběstředná kolegyně pořád mluví o tom, co si koupila, koupí nebo dostane, většinou to je jídlo a je to fakt „zábava“ 

Naprosto souhlasím – já mám na to jednu fintu fň – pokud cítím
" tenký led" při otázkách, konverzaci, s úsměvem naznačuji studentům „you can lie“. Obecně lež nenávidím, ale vrámci jazykové výuky, obzvláště introvertů, vřele doporučuji. Hodiny mají být pohoda, ne stres! 

Cestina na hodinach anglictiny je jednim z duvodu, proc jsem vzdy chtel rodileho mluvciho. Kdyz byly prazdniny a zaskakovaly ceske lektorky, tak jsem po nich chtel kompletni komunikaci v anglictine a to i mimo vyucovani – tj. napr. domlouvani casu pri presouvani hodiny po telefonu, SMS nebo emailu. Ale stejne se porad zapominaly a prepinaly se do cestiny.

To kidney: metoda „you can lie“ je moc fajn, ale bohužel to nefunguje na firemním kurzu – jsme malá firma, každý zná každého. Ale v jazykovce se k ní ráda uchýlím.

K výše uvedenému „co se učit“ a „upravovat na míru“ obecně nelze než souhlasit ale nemělo by to sklouznout k tomu že kvůli pár jedincům se rok co rok „ztratí“ 2–3 lekce tím že se znovu a znovu vysvětluje gramatika, co probrala již dávno. Zpravidla to probíhá tak, že lektor narazí na neznalost a zeptá se zda to chceme zopakovat 1–2 lidé co to neznají samozřejmě souhlasí. Již jsem se naučil protestovat, resp.navrhovat samostudium s tím že odkazy na web kde je to vysvětleno rád zašlu e-mailem.