Ano, těžko někomu říkat že jsem se ještě neučil směr proto mi v kurzech chybí pravidelná minitéma která bych nazval „řešení problémů“ tj.hledám hotel (se saunou, s tenisem, blízko nádraží apod.), nefunguje sprcha, ztratil se mi manžel (pes), potřebuji opravit zip, ta polévka je studená, můžete mne vzbudit, doporučte kam na výlet atd.
Na druhou stranu František Malíř v jedné nejlepších učebnicích pro samouky uváděl tuto radu pokud neznám slovíčko: nahradit jiným, použít slovník (nebo v rozhovoru popsat) případně říci „toto téma je na mne složité“. Na druhou stranu je dobré mít nachystaná témata když jste s někým večer v hospodě, u někoho na noc apod. Nic podobného jsem zatím v kurzu neměl.
Pan Gruber doporučoval „naučte se dvaceti (nebo tak nějak) způsoby říci nerozumím“ čeští studenti místo toho utíkají k češtině a lektorům to nevadí, další minitéma k častému opakování.

Therabit: „ušít na míru“
Myslím, že kidney spíše myslela individuální studium, jeden na jednoho.
Ale já to třeba ve skupinách řeším tak, že pokud někdo nějakou gramatiku zná a jiný/jiní ne, tak tomu, co to zná, vrazím do ruky fixu, posadím se na jeho místo v lavici, a poprosím ho, jestli by to nemohl „vzít za mě“
Občas je to hodně zajímavé – jak pro mě, tak pro studenty 

Tohle jsem jednou zažil a překvapil jsem tím že jsem tu gramatiku začal vysvětlovat v angličtině, moc daleko jsem se nedostal ale aspoň to zkusil (shodou okolností jsem to studoval z anglické učebnice).
Taky mi šlo o to, že když chodím do kurzu DEKLAROVANÝM např.jako „intermediate“ tak nebudeme probírat látku o dva levly níže. Mám POCIT, že mám smůlu a zejména speaking je vždy nižší než deklarovaná úroveň.

to Roman:zní to jako pohádka, ale snažila jsem se vždy přistupovat individuálně i ke skupině 20 dětí ve škole a mělo by to tak být i v kurzu o 12 lidech.
to Therabit: tempo skupiny by měl být zlatý střed…lektor „vláčí“ pomalé a „popostrkuje“ rychlíky.
Ať se nám daří!
A děkuji moc za názory a další diskusi!

Therabit: téma „řešení problémů“ hledejte v nějakém konverzačním kurzu, v klasických kurzech se všechno točí kolem gramatiky a na mluvení není čas (podle mé zkušenosti)
Souhlasím s tím, že úroveň studentů v jednom kurzu se klidně liší o 2 úrovně a speaking bývá nejslabší. Co s člověkem, který zvládá gramatické testy na úrovni B2 a přitom mluví v holých větách a přítomném čase? 

Maris napsala „v klasických kurzech se všechno točí kolem gramatiky a na mluvení není čas“.
Dají se najít výjimky nicméně mohl by mi nějaký učitel vysvětlit proč?

Proč se točí kolem gramatiky?
No to je otázka, kdo to učí a hlavně z čeho učí.

Většina kvalitních kurzových učebnic se zaměřuje na mluvení, poslech, psaní, čtení, gramatiku a slovní zásobu. Dá se říct, že tak nějak rovnoměrně.

Jenže i s kvalitní knihou může být nekvalitní hodina (to ostatně do jisté míru funguje i naopak).

Ale já mám třeba příklad z loňského kurzu. Měl jsem tam novou studentku, která do kurzu vstoupila asi v polovině, a když jsem na ni mluvil anglicky (tak, že by měla bez problémů rozumět, a ostatní studenti rozuměli), chvíli na mě koukala a pak řekla česky „nerozumím“. No tak já na ni anglicky, že zase nerozumím já. Pak jsem jí teda poprosil, už česky, ať mi anglicky alespoň řekne „nerozumím“. No a ona ani nevěděla, jak rychle zareagovat a říct „I don't understand“. Pak mi smutně řekla, že v předchozím kurzu na ni učitelka mluvila česky a takovéto základní reakce „I don't understand / I don't know / Sorry?“ prostě nezná a „nikdy nepotřebovala“.

Ale byla to studentka A1, která měla docela slušnou gramatiku i slovní zásobu, ale bohužel nebyla zvyklá rychle reagovat…

Nevím, z jaké knihy se před tím učila, ale pokud učitel mluví pouze česky, tak je tam něco hodně špatně a pak je fakt jedno, z jaké učebnice vyučuje. 

Tohle co posal Roman mi pripomina moji situaci pred lety, kdy jsem umel anglicky jeste mnohem hur nez ted a to je co rict Mel jsem dobry reading, testy jsem vyplnoval taky docela OK, ale pohotovost pri rozhovoru nulova. Kdyz jsem byl pridelen na prvni mezinarodni projekt, se zahranicnimi kolegy jsem se obstojne dorozumel o sve odbornosti. Ale jakmile byla prestavka a byl cas na neformalni pokec, nebyl jsem schopen se sebe vydat slovo. Formulace mych odpovedi me napadala klidne az nekolik hodin po rozhovoru Treba jsem netusil, jak rict neni zac, kdyz mi nekdo podekuje, nebo rict „tady je pruvan“ nebo „jdes s nama na obed, je tam nova servirka?“ apod.
Kdyz jsem se pak zacal poradne ucit anglicky, tak jsem trval na tom, aby lektor neumel cesky nebo alespon nepouzival vubec cestinu.

Vždy studentům říkám, že cílem je, aby vlastně „nevěděli“, že používají angličtinu. Tedy okamžitá reakce a porozumění, bez překládání. I začátečník přece bez přemýšlení reaguje na „How are you?“ a nepřekládá si to (natož doslova)! Takže na ně mluvím jakoby nic, dokud to jde 

Asi většina z vás zná situace, kdy se vás cizinec ptá na cestu, vy mu odpovíte a teprve když odejde si uvědomíte, že jste mu to řekli anglicky – a to je podle mne ta správná cesta