Mám ještě dotaz, protože mě pořád mate pravopis výslovnosti jednotlivých slov. U slova studies bych výslovnost napsal jako stadi:z nebo stadiz a proč? U koncovky ies se mi zdá, že je vždy i: také mi to tak zní při výslovnosti, ale když se podívám na příklady u jednoho cvičení na pravopis vyčtu tam: kaeriz, kantriz. Jak to doopravdy je? Děkuji.

IES výslovnost neprodlužuje, je to pouze věc pravopisu, ne fonetiky.

STUDY /stadi/
STUDIES /stadiz/

Ono se tam ale nečte takové to I, které je např. ve slově BIN, nebo HIT, ale měkčí i. A tím, že je za ním znělá souhláska Z, tím se nepatrně prodlouží. Ale to je běžný fonetický jev i u ostatních samohlásek.

Teď mi to taky není moc jasné. 13.4. se v příspěvku „Výslovnost“ ptal Junkyard:
„Chtěl bych se zeptat zda neexistují nějaká pravidla, jak psát výslovnost? Konkrétně u předpon ies, jak mám u slova difficulties poznat zda-li se píše jako difik@lti:z? Psaní z u znělých samohlásek a s u neznělých chápu. Ale jak poznám jestli tu samohlásku na konci prodloužit a nebo ne? Jen citem? Děkuji za odpověď.“
Markova odpověď zněla:
„v té koncovce -IES se i prodlouží na i:“
Je tedy opravdu rozdíl ve výslovnosti „difficulties“ a „studies“?
Pakliže ano, jaký je k tomu klíč?
Díky

V tomhle taky tápu. Třeba nevím, zda se u slov determined, seased „ed“ vyslovuje zněle.
Dá se to to někde najít?

mělo tam být „ceased“

Brain: Marek tam zřejmě kecal… Asi jsem byl přepracovaný a nechtělo se mi vysvětlovat to o těch znělých a neznělých hláskách a rozdílu v měkkosti mezi /i/ a /I/… musim to tam jít změnit upravit, opravit. Ono ve výsledku to trošku prodloužené je.
A např. ve slově RABIES se to skutečně vyslovuje dlouze i podle ofic. fonetického přepisu /-i:z/.

stázina: To zjistíte podle výslovnosti slova DETERMINE a CEASE. Když si je najdete ve slovníku a slovo končí znělou souhláskou, tedy např. jako determine končí na znělou souhlásku N, potom se ta koncovka -ED čte jako D. Pokud končí na neznělou hlásku, jako např. CEASE končí na /s/ (nikoliv na Z), potom se čte jako T.

tedy např.
pleased /pli:zd/
ceased / si:st/

Já se omlouvám, ale fakt jsem nevěděla (jestli to teď dobře chápu), že se DÉLKA koncovky množného čísla mění podle znělosti předchozí souhlásky.
Ani k tomu nemůžu nikde nic najít. Je to někde na H4E?

Myslím, že jsem o tom ještě nikde nepsal.

Ale když si poslechnete výslovnost např. slov:

bit / bid
beat / bead
dock / dog
got / god
off / of
atd. atd.atd…

tak uslyšíte, že samohláska před neznělou souhláskou je vždy velmi krátká, zatímco před znělou je znatelně delší, a přesto se ve fonetickém přepisu píšou obě slova se stejnou samohláskou.

Je také rozdíl v měkkosti dlouhého /i:/ a krátkého /I/. Na konci slov se ale nečte /I/, ale krátké měkké /i/ (které se jinde než na konci slov neobjevuje). Když se to navíc zkombinuje se znělým Z na konci, tak se toto krátké /i/ trošičku prodlouží, takže pak je téměř k nerozeznání od normálního dlouhého /i:/. Jejej, trochu jsem se do toho zamotal. Ale snad je to trošku jasné.

je rozdíl ve výslovnosti samohlásky ‚I‘ např. u slova HIS /hIz/ (krátké tvrdší I) a BERRIES /beriz/ (krátké měkčí i).

Díky moc za vysvětlení.
Opravdu jsem něco takového netušila. Ale – jak sám říkáte – je to spíš „nepsaný zákon“, takže ve fonetickém přepisu to člověk nezaregistruje.

Marku,
dalo by se nějak přejmenovat toto téma? Namísto „Studies“ třeba pravidla výslovnosti apod. Myslím, že je to vcelku důležitá a užitečná věc a pod „studies“ by ji nikdo neočekával 

Asi bych na to měl stejně napsat nějaký článek… Ale ano, přejmenuju to.

Chtěl bych se znovu zeptat na to difficulties, když vemu neznělou samohlásku t počítám tedy se s na konci? difik@ltiz?