mně přijde, že se to nepřestane plést nikdy.. na to že mám maturitu z němčiny, tak bych se po 3 letech od ní už německy asi nedomluvila – díky angličtině.. jinak na VŠ jsem se učila krom aj, taky tamilštinu, tibetštinu a sanskrt, což se mi s evropskými jazyky nepletlo vůbec, to spíš byl problém mezi nimi, ale myslím, že to všechno závisí na častém používání a opakování.. ono se to časem podá, doufám 

možná by pomohlo kdyby se mluvilo správným přízvukem v těch jazycích a trochu plynule. Kolk lidí mluví českým třeba anglicky a pak se to snadno splete. Co se týče aj tak se považuju za mluvícího americkým přízvukem a nedovedu si představit že bych řekl slovo jako „unterštant“, což by s am. přízvukem neladilo.

to ghoul: To není bohužel jen o výslovnosti. Taková citoslovce se dokáží doslova „vecpat“ do jazyka tak nepodobného tomu druhému, že by se jeden až divil. Kolikrát člověk slyší anglické wow! v češtině a nechtěné české jo? v jakémkoliv cizím jazyce… Jak už jsem tu psala výše, to jsou ty nejlepší indikátory, kde se člověk momentálně „podvědomě“ nachází, není-li totálně ponořen v tom kterém konkrétním jazyce. Někdy se jeden dokonce „předběhne“ vědom si toho, že to nechce říct, ale prostě se „ubreptne“. Jazykové „podvědomí“ nebo snad „nevědomí“ je nevyzpytatelné 

Problém jsem měl, když jsem se po španělštině začal učit italštinu. Kromě toho jsem již řadu let praktikoval esperanto. Vyřešil jsem to tak, že jsem si slovíčka prvních tří lekcí položil horizontálně vedle sebe a pozoroval rozdíly.
tak kupř.
Dům: ŠP. casa
It. casa
Esp. domo
Pán: seňor
signore
sinjoro
a tak dále.
Nejlépe vyhovuje učit se takovému jazyku, který se žádnému z vašich předešlých jazyků nepodobá. Bylo tomu tak u lotyšštiny. Tam se mně nic nepletlo. Je to velmi zajímavý jazyk.

Dr. Zdeněk Rusín

to Teplicano: Zdravím Vás! Do lotyštiny by se Vám mohla plést tak nejvíce litevština. Proto jsem je nikdy nestudovala paralelně. To už se plete asi skoro jako cizincům čeština s polštinou:-) Více se na Vaši lotyštinu poptám příští týden na Vaší zdejší doméně.

to LuckaH: Je zajímavé, že se Vám do sebe pletly jazyky ze tří různých skupin… Tedy z Vašeho příspěvku není zřejmé, do jaké míry a v jakém pořadí jste je studovala, zdali po sobě či více méně paralelně. Napište zde o tom více, budete-li mít chuť. Zajímá mě to. Předem díky!

Ještě bych dodal jeden zajímavý závěr PhDr. Karla Kamiše, CSc. z UJEP Ústí nad Labem:
„V ranném dětství se utváří v mateřštinách jednotlivé řečové systémy a pokud na ně v tomto období působíme a dítě je mentálně v normě, bez problému si je osvojí. Pokud překročíme tento biologický věk, přesáhneme šestý rok našeho věku, začínáme se učit dalšímu jazyku už jako systémovému jazyku, tzn. neřeči neboť řečová centra jsou obrazně řečeno obsazena.“

A to je právě ten problém. Jazyková centra máme obsazena mateřským jazykem a ten se stále prosazuje v každém cizím jazyku, který se učíme.Na západě je běžné, že překladatelé překládají zásadně jen do svého mateřského jazyka.
V časopise Jednoty tlumočníků a překladatelů ČR je v článku Naďi Abdallové z Translatolo­gického ústavu fil. fakulty UK Praha „Některé nejčastější chyby při překladech do češtiny“ v závěru napsáno.
P.S. Mám milé kolegyně, tlumočnice a překladatelky, které se již staly ikonami této profese v České republice, které ve své skromnosti, pokoře, kvalifikovanosti a inteligenci
v z á s a d ě odmítají překlady do angličtiny (nemateřského jazyka). Možná že vědí víc než my ostatní(Časopis JTP č.85/2007)

Dr. Zdeněk Rusín

Jen upřesňuji, že lotyšštinu jsem se učil jen do desáté lekce. Pak přišla revoluce a učil jsem se angličtinu, kterou jsem potřeboval v podniku kde jsem pracoval. Koupili jej Američané.

Ještě dodávám z článku Naďi Abdallové:
1.Překládat jen do mateřského jazyka
Názor translatologů je v tomto smyslu jednoznačný. I při dokonalé znalosti cizího jazyka nedokáže překladatel úplně potlačit kolokační a idiomatický systém, který má zakódován v krvi. Dříve nebo později (spíše dříve) se to projeví v textu přeloženém do nemateřského jazyka, který nebude tak „čtivý“ jako originál, a přestože může být z gramatického hlediska napsán úplně správně, nebude znít rodilému mluvčímu přirozeně.
.....Možná i v tomto smyslu znamenají hranice našeho jazyka hranice našeho světa (Wittgenstein).

Konec citátu:
A to co píše Naďa Abdallová o písemných překladech jistě platí i pro konverzaci v cizím jazyce. Nesmírnou výhodu budou mít děti, které se do svých šesti let věku naučily současně dva mateřské jazyky. Jednu takovou rodinu znám.Ale tato rodina žije v českém a nikoliv ve španělském prostředí, takže asi bude více vyhrávat český mateřský jazyk. Nejlepším řešením by pro ty děti bylo bydlet střídavě v ČR a ve Španělsku.Pak by se asi ty dva mateřské jazyky dále vyvíjely rovnoměrně.

Díky moc za ty citace.

V jiné lingvistické literatuře se často píše o „chybném transferu“ řečových struktur mateřského jazyka do jazyka cizího. František Čermák dokonce píše ve své knize „Jazyk a jazykověda“, že ani onen bilingvismus není úplně „vyrovnaný“. Nedá mi to neocitovat zde celé původní znění, jelikož je velmi zajímavé a navíc vyvrací takové to zaručené „on/ona mluví perfektně“. Vždy je třeba brát v úvahu znalostní úroveň, z níž vzhlížíme k těm, kteří už jsou jaksi dále. Pak se nám totiž může jevit jakákoliv úroveň jako perfektní, jelikož je lepší než ta naše.

BILINGVISMUS slovy Františka Čermáka:

– dvojjazyčnost (popř. i troj-/vícejazyčnost), má jako jev koexistence dvou (více) vybudovaných jazykových systémů u jednotlivce mnoho forem a stupňů, a to přes mnoho populárních pověr (podobně jako o množství naučených a údajně „perfektně“ zvládnutých jazyků). Obecně se liší bilingvismus podle aspektu časového na bilingvismus simultánní (kdy se jedinec učil oba jazyky v podstatě současně) a sekvenční (kdy šlo napřed o naučení jazyka jednoho a později druhého). BILINGVISMUS NENÍ NIKDY ÚPLNÝ (žádný mluvčí nezná oba jazyky plně) ani ideální, v rovnovážném stavu, protože vždy převažuje PRO URČITOU FUNKCI JEDEN JAZYK A PRO JINOU ZASE DRUHÝ; zvlášť typický je u bilingvních mluvčích rozdíl ve znalosti, a tedy i preferenci emocionálního vyjadřování (včetně např. kleteb a nadávek), vyjadřování intelektuálního apod. Navíc převažuje spíše názor, že dříve často postulovaný rovnovážný bilingvismus ani existovat nemůže, tj. že nelze hledat jazykový systém společný pro dva/více jazyků ani dva/více paralelních a rozvinutých systémů pro každý jazyk zvlášť. BILINGVISMUS je ovšem i název pro situaci paralelního užívání DVOU JAZYKŮ V CELÉ JAZYKOVÉ KOMUNITĚ. Málo uvědomovaným faktem je v tomto druhém smyslu to, že většina mluvčích na zeměkouli je v nějakém stupni bilingvní."

František Čermák, Jazyk a jazykověda, Nakladatelství Karolinum, Praha 2004, str. 53

Jelikoz se docela odborne zminujete o bilingvismu, chtela bych se zeptat jestli nahodou nevite v kterem roce dite zacne jazyky od sebe rozeznavat? Samozrejme myslim dite, ktere se od narozeni „uci“ (tento termin nemam rada, protoze se dle meho nejedna o stejne uceni jazyka jako ve skole) dva jazyky. Nejsem totiz schopna zjistit u sveho trileteho syna jestli vi, ze mluvi ruznymi jazyky nebo ne.
Zrovna pred chvili jsem si vsimla, ze si hraje s auticky a pocital one, two, three a par minut na to jedna, dve, tri, takze by me zajimalo jestli to muze delat vedome.
Docela me prekvapilo, ze schopnost ucit se nesystemove dalsimu jazyku, ztraci clovek tak brzo, ja jsem cetla, ze je to az v osmi letech, ale to se nejednalo o zadnou odbornou publikaci.

to LionessCZ: Určitě se o tom ještě rozepíši více. Je to dost zajímavá tematika a vím, kam juknout na adekvátní odbornou odpověď. Jen až si vyšetřím nějakou klidnější chvilku, hodím Vám sem konkrétnější odpověď:-) Třeba sem mezitím přihodí ještě něco konkrétního Teplicano alias pan Rusín.

to danliofer: Dekuji. Urcite budou prispevky na toto tema zajimave i pro dalsi navstevniky techto stranek.

Paní LionessCZ:
Vložím Vám sem text, který Vás bude jistě zajímat, protože se týká problému, který Vás trápí:

Marek Kadlec – čtvrtek, 13. dubna 2006
Cizí jazyky a předškoláci
Kdo se bojí cizích jazyků více, my dospělí nebo naše děti? Na tuto a na spoustu dalších otázek spojených s dětmi předškolního věku a cizími jazyky byla zaměřena odborná konference, která se konala letos na jaře v Liberci.

Konferenci nazvanou Cizí jazyky a děti v předškolním věku uspořádala začátkem března Liberecká jazyková školka, o.p.s., která se specializuje na anglicko-českou výuku dětí předškolního věku a používá k tomu vlastní metodiku, nazvanou Wattsenglish.
Kdy s výukou začít?
Je vhodné aby se děti předškolního věku setkávaly vedle své mateřštiny s další cizí řečí? Touto otázkou se na konferenci zabýval prof. PhDr. Karel Kamiš, CSc., slavista zabývající se mimo jiné překonáváním komunikačních bariér v multietnické společnosti.
„Mateřských řečí můžeme mít tolik, kolik jsme si jich schopni na základě konkrétní komunikační situace v příslušném vývojovém období jedince dát dohromady. Důležité je ovšem časové vymezení. V ranném dětství se utváří v mateřštinách jednotlivé řečové systémy a pokud na ně v tomto období působíme a dítě je mentálně v normě, bez problému si je osvojí. Pokud překročíme tento biologický věk, přesáhneme šestý rok našeho věku, začínáme se učit dalšímu jazyku už jako systémovému jazyku, tzn. neřeči neboť řečová centra jsou obrazně řečeno obsazena.“
PhDr. Jan Mattioli, Ph.D. ve svém příspěvku zdůraznil, že jazyk je nutné chápat především jako prostředek komunikace, ne memorování. K názoru některých, že děti, seznamující se v předškolním věku s anglickým jazykem jsou zmatené poznamenal: „Já si myslím, že to tak není. Protože dítě v podstatě používá slova převážně z hlediska emocionálního. Když se mu určité slovo líbí v angličtině, tak ho říká v angličtině, protože ho to citově uspokojuje. Ta další rovina je, že dítě chce ukázat, že to také umí navíc říct ještě v jiné řeči. A pak samozřejmě hovoří a používá ta označení, aby ukázalo, že to zná nejenom česky, ale také jinak. To jsou dvě motivační roviny, kdy dítě např. místo slova "auto“ řekne „car“ a opačně. Ale to neznamená, že v tom má zmatek, jak se mnohdy z vnějšího pohledu může zdát.„
Význam neverbální komunikace
Podle názoru Mgr. Věra Bitljanové má při výuce dětí zásadní význam neverbální komunikace. Děti v předškolním věku chápou význam sdělení ještě před tím, než chápou význam slov. "Malé děti produkuji smysluplný jazyk na základě velmi omezených jazykových zdrojů. Oni neovládají mateřský jazyk dokonale, oni se ho teprve učí. Stejně tak jako neovládají dokonale další cizí jazyk, a přesto jím hovoří. Řeknou to, co potřebují. Komunikují s tím, s kým potřebují a dokáží to. Jejich přístup k užívání jazyka je nesmírně tvořivý. Oni, když nemají slovo, kterým by určitou skutečnost vyjádřili, tak to řeknou jinak, pomohou si jinými slovy. A nevadí jim to. Na rozdíl od nás dospělých. Když máme promluvit cizím jazykem a zrovna si nemůžeme vzpomenout na jedno slovíčko, tak je to pro mnohé z nás konec projevu.“
Pro výuku cizího jazyka je nutné mít vhodné podmínky a učitel musí být velmi dobře jazykově vybaven. Dále učitel nesmí přeskakovat z jednoho jazyka do druhého, jinak si děti s největší pravděpodobností zvolí tu snazší cestu, nebo tu cestu kterou ovládají lépe. „Také v žádném případě neplatí, že kdo umí málo, tak může učit ty malé. Je to právě naopak!“
Výuka malých dětí je otázkou vhodné metodiky
Mnozí rodiče při zájmu o jazykovou výuku nebo „přípravu“ svých dětí často naráží na skutečnost, že metodika výuky cizích jazyků pro předškolní děti není zatím příliš zpracována.
V Liberecké jazykové školce používají vlastní metodiku Wattsenglish. V jádru této metodiky stojí záměr dosáhnout u dětí osvojení cizího jazyka přirozenou cestou. Didaktiku této metody vyvinul učitel Liberecké jazykové školky Stephen Watts během několika let práce s předškolními dětmi v Japonsku.
Metoda Wattsenglish vytváří komunikační rámec, jaký vzniká v přirozeném prostředí bilingvní rodiny, kde jeden z rodičů mluví jiným jazykem než druhý. Děti vnímají učitele při hrách, ale i ostatních činnostech jako výzvu pro komunikaci. Ve všech měřitelných ukazatelích je tento přístup mnohem úspěšnější než tradiční výuka cizího jazyka ve školkách, při které se musí děti vyrovnávat s tím, že jedna osoba pojmenovává věci kolem nich dvěma různými jmény.

Tolik článek Marka Kadlece.

Mám také svou vlastní zkušenost z dětství. Ve druhé třídě obecné školy jsme měli povinnou němčinu. Pamatuji si, že jsme měli na tabuli zavěšen obraz dvora zemědělské usedlosti a učili jsme se pojmenovávat objekty a zvířata na něm. K němčině jsem se pak dostal ve l4 létech jako samouk. A když mně bylo 18, překládal jsem již do češtiny články z časopisu „Jägerndorfer Ländchen“ (Krnovská zemička) pro muzeum v Krnově. Kupříkladu: „Rok 1848 v Krnově“. Překlady jsem předal tehdejšímu řediteli muzea. Co s nimi dále dělal jsem se již nedozvěděl. K němčině mně inspirovala rodina mého spolužáka, kde můj kamarád mluvil s maminkou německy a s tatínkem česky, tedy podle jejich mateřského jazyka. Učil jsem se podle učebnice Dr. Augustina, kterou dodnes hodnotím jako velmi zdařilou a občas ji můžete ještě najít v antikvariátech­.Ideální tedy je rodina s dvěma různými rodilými mluvčími, nebo příklad liberecké školky, která takovou rodinu napodobuje. Taková školka je však drahá a v Liberci do ní chodí především děti podnikatelů a sportovců, jak uvádí prof. Kamiš v jedné z jeho odborných prací, kde situaci v této školce blíže popisuje.

Srdečně zdraví

Dr. Zdeněk Rusín

to Dr. Rusin: Dekuji za prilozeny clanek. Metoda Wattsenglish je opravdu zajimava. Na jejich strankach jsem nasla, ze otevreli kurzy s rodilym mluvcim i v Plzni, takze se prave pokousim zjistit dalsi informace. Pokud to bude cenove dostupne tak syna do kurzu prihlasime.

no nám ve 2. ročníku střední školy, kdy jsme si měli vybrat druhý jazyk profesorka radila, abychom si k angličtině nebrali němčinu a naopak. 11lidí ze třech tříd se sešlo a dali jsme dohromady mini třídu ruštiny, nakonce jsem maturovala i z angličtiny a ruštiny a byla jsem ráda. S němčinou jsem se setkala až na VOS, kdy nam hned první den dali na srozuměnou, že námi vybraná kombinace angličtina španělština je bohužel zrušena, nebot jediný učitel skončil, takže trochu nedobrovolně jsem rok němčinu absolvovala a plete se to teda dost s tou angličtinou.
Ted mám zasebou rok japonštiny a zlatá angličtina, také máme okopírované materiály z angliké učebnice. Takže se mi tam ta angličtina pořád vnucuje at chci nebo ne :o