Slovo do pranice:
Níže se můžete seznámit názorem již zemřelého Claude Pirona na roli
esperanta:
Jazyková výzva: čelit realitě
Claude Piron uveřejnil na internetu („Youtube“), ve francouzštině
sérii deseti vysílání o jazykovém problému, vedoucích postupně
k řešení „Esperanto“. Na webové adrese www.dotsub.com/…/thelanguage
se následně objevil osminutový videoprogram v angličtině, ke kterému se
brzy přidaly obdobné tituly v dalších jazycích. Na sklonku roku 2007, kdy
byl tento text uveřejněn, již Claude Piron nežil. Níže následuje
přeložený text původního znění v angličtině.
Patrně jsem příliš sebevědomý, když si troufám oslovit vás
v angličtině, v jazyku, který budu stále cítit jako pro mě cizím. Jsem
ale rád, že se mohu podělit se svými zkušenostmi na jazykovém poli, a
doufám, že budete shovívaví, pokud můj způsob vyjadřování nebude
takový, jaký byste si přáli.
Pracoval jsem pro mezinárodní organizace v celém světě. Jako přímý
účastník tedy vím, jak komunikace funguje, a to jak na velkých
shromážděních a v malých odborných skupinách, tak i v každodenním
styku s obyvatelstvem.
Můj přístup k jazykové výzvě je možná nezvyklý proto, že mluvím
Esperantem již od let mého dospívání. Esperanto je mezinárodní jazyk,
který se rozvinul na základě projektu uveřejněného mladým mužem
v Polsku v roce 1887. Rozšířil se po celém světě a užívají jej lidé
ve více než 120 zemích. Masové komunikační prostředky, politici,
většina lingvistů a „člověk z ulice“ (obyčejní lidé) jej zcela
ignorují, ale on žije, a každý den je používán částí obyvatelstva
naší planety.
Mnozí si myslí, že jazykovou výzvu vyřešila angličtina. Není tomu tak.
Rodilí mluvčí angličtiny tvoří pouze 5 procent obyvatel světa, a těch,
kteří ji používají na dobré úrovni je zhruba dalších 5 procent.
V kontinentální Evropě 90 procent obyvatel není schopno porozumět
prostým výrazům každodenní angličtiny.
Když průměrný Polák a průměrný Ital, Korejec, nebo Portugalec diskutují
v angličtině, vypadá to, jako kdyby neuměli mluvit, jakoby trpěli
afázií, poškozením řečového centra mozku, které přestalo normálně
fungovat. Stále v duchu hledají potřebné slovo, jejich výslovnost je
nehezká, gestikulují, aby kompenzovali chybějící výrazy, a často
vyžadují zopakování k tomu, aby porozuměli. Často rezignují, protože
vyjádřit se v jazyku, který dobře neovládají, jim bere příliš
energie.
A přitom angličtinu studovali šest nebo sedm let, po čtyřech hodinách
týdně. Vyučování angličtině je velkým plýtváním časem.
A příčinou nejsou neadekvátní metody vyučování, nebo nezpůsobilí
učitelé, je to jen proto, že angličtina není přizpůsobená požadavkům
mezikulturní komunikace.
Zúčastňoval jsem se stovek mezinárodních setkání s používáním
angličtiny, stovek se simultánním tlumočením a stovek s jednacím jazykem
Esperanto. Jedině skutečně živé, jediné se stejnou účastí všech, ve
kterých byli lidé opravdu spontánní a cítili se v jazyku jako doma, byly
ty esperantské. Struktura tohoto jazyka je taková, že tvar slova, které se
přirozeně odráží v mysli, je správný. Šest měsíců Esperanta vás
dovede ke komunikačním schopnostem, kterých nedosáhnete ani po šesti letech
studia jiných jazyků, včetně angličtiny. Esperanto je skutečně úsporné,
zvlášť, když do nákladů zahrnete námahu a čas.
Mluvil jsem v Esperantu s místními obyvateli ve více než 50 zemí, od
Japonska až k Brazílii a od Holandska po Uzbecko. Vždy jsem je shledal velmi
líbivým. V Esperantu můžete být sám sebou. V angličtině, nerodilí
mluvčí musejí imitovat cizí vzory, a přitom vědí, že se jim to nikdy
dokonale nepodaří. Zázrakem Esperanta je to, že si můžete z větší
části zachovat svůj způsob vyjadřování, styl tvorby vět, a přece
každý rozumí každému, a nikdo se necítí být směšným, poníženým
nebo prostě cizím. Například věta : „Já (jsem) to prostudoval velmi
rychle“, se vyjádří podle původu: Já (jsem) prostudoval to velmi rychle
(francouzská skladba věty), „Velmi rychle já (jsem) prostudoval to“
(anglická skladba), „Já (jsem) to prostudoval velmi rychle“ (italská
skladba), nebo „To opravdu rychle já (jsem) prostudoval“ (polská skladba).
Sto let používání Esperanta prokázalo, že tyto rozdíly vůbec nevadí
vzájemnému porozumění.
Jako bývalý tlumočník Spojených národů mohu dosvědčit, že Esperanto je
výborným překladovým jazykem. Je přesnější než angličtina a je tak
vhodnější pro právní a vědecké texty. Velmi vhodně je adaptováno pro
humor a pro poezii, a zvlášť vhodné je k vyjádření pocitů a emocí,
protože formy, které se spontánně objevují v mysli, nemusí být nikdy
potlačovány výjimkami, komplikovanou gramatikou nebo chybějícím
koherentním derivačním systémem. V Esperantu, když víte, jak se řekne
měsíc-luno, nemusíte se již učit měsíční-luna, toto slovo si
vytvoříte sami. Podobně urbo-město urba-městský, jaro-rok
jara-roční. Tato možnost volně kombinovat nevariabilní částice, rys,
který Esperanto sdílí s čínštinou, skýtá výrazově bohatou a obsáhlou
slovní zásobu, bez velkého zatěžování paměti.
Od roku 1985 nebyl ani jeden den, kdy by nebylo ve světě použito Esperanta
na mezinárodním kongresu, konferenci nebo na jiném setkání. Je široce
používáno v internetové síti. Existuje esperantská verze Googlu, a také
Vikipedie.
Politická vůle posunout je dále, by lidstvo vyléčila z afázie, která se
objevuje u většiny z nás, když mluvíme s cizinci.
Kdyby se státy rozhodly společně zorganizovat vyučování Esperanta ve
všech školách světa s doporučením dospělým, aby se mu věnovali deset
minut denně po dobu tří měsíců – deset minut, to je méně, než
potřebujete k vyřešení křížovky, nebo sudoku – vyvolalo by to efekt
„sněhové koule“, který by po čase zcela změnil jazykové panoráma
naší planety. Každý by si zachoval svůj rodný jazyk, k dispozici by však
měl praktický prostředek pro komunikování s lidmi odkudkoliv. Bylo by
více spravedlnosti pro všechny národy, porozumění na všech stranách a
úspornější využití peněz daňových poplatníků. Ekonom François Grin
spočítal, že přijetí Esperanto Evropou by přineslo úsporu 25 miliard Eur
ročně. To znamená každoroční úsporu 35 miliard amerických dolarů.
Nevyplatilo by se, vážně uvážit tato fakta a na jejich základě
jednat?
Z časopisu :“ESPERANTO“ číslo 1209 (12) Prosinec 2007
přeložil JUDr. Zdeněk Rusín