Mě to ale vůbec nedává smysl… proč zavádět úplně nový jazyk, který není nikde úředním jazykem, tedy nemá přirozené rodilé mluvčí (ano, vím, že esperanto jich pár má, ale to nelze poočítat, nežijou v tom prostředí) a třeba angličtina jich má okolo 400 mil(+ dalších 400 jako druhý jazyk)… jeho zavádění by bylo mnohnásobně snažší… nikoho by nebylo třeba přeučovat, většina mladé populace EN stejně již jakž takž ovládá… nebyl by problém 

Opakuji výše uvedenou citaci: „Jazyková hegemonie je tedy, bez jakékoli pochyby, hrubě nespravedlivá. Znovu připomeňme, že vinna není angličtina jako taková, ale jen jazyková hegemonie jako funkční způsob, ať z toho profituje kterýkoli jazyk.Bylo by podivné si přát ji posílit, jak podněcují všichni, kdo navrhují přiznat některému národnímu jazyku (angličtině nebo jinému) statut tohoto druhu“

Myslím, že výše řečené mluví za vše. Proto k ní pro doplnění přidám ještě jeden citát z trochu opačného soudku:

„Ve vztahu k esperantu a jiným plánovým jazykům se objevuje mnoho argumentů pro i proti. Obecnější kritika bývá většinou směrována v první řadě na nejazykové aspekty: Vzhledem k dominanci angličtiny (dříve francouzštiny) nemá prý nová řeč šanci tuto jazykovou nadvládu rozbít, případně převzít;[47] celosvětové zavedení esperanta by také údajně nebylo vůči jiným jazykům nijak přátelštější.“ –

http://cs.wikipedia.org/…ba_esperanta

Dle mého soudu nejpodstatnější je DOBROVOLNOST volby u nemateřského jazyka. Předpokládám, že kdyby bylo esperanto povinnou a jedinou možnou alternativou k národním jazykům, vyvolávalo by v lidech stejný odpor jako kterýkoliv jazyk dosazený násilnou či byrokratickou formou.

U angličtiny funguje ještě jeden aspekt, a to právě, že se mnoha lidem líbí zvukově. Spousta lidí si ji vybírá kvůli spojení s celkově rozšířenou popkulturou, v níž je tato kultura šířena nejčastěji. Jak už jsem zde psala výše, lidé se rádi s něčím ztotožňují, a také ne každý chce jít proti davu. To už ovšem není problém jazyka samotného.

Ani argument „relativní snadnosti“ není úplně jednoznačný. Lidé jsou tvorové nevyzpytatelní. Ne vždy si vybírají tu snadnější cestu, jen pro to, aby byli co nejrychleji v cíli:-)

Neutrálnost esperanta může být jak výhodou, tak nevýhodou. Ano, nemusím u něj nevražit jako na rodnou řeč nějakého dominantního národa, na druhou stranu se mi ale nespojí se žádnou národní tradicí, s níž bych se chtěla popř. ztotožnit či naopak konfrontovat. V takovém případě, budu-li řekněme o laponských tradicích poslouchat někoho v angličtině či v esperantu, ježto sámštinou nevládnu, bude to pro mne prašť jako uhoď – prostě se jen dozvím něco o tradicích Sámů. Budu-li však chtít do nich proniknout hlouběji, raději se naučím sámsky (laponsky), jelikož ani ten nejdokonalejší zprostředkovatelský jazyk mi nedokáže zprostředkovat tu neopakovatelnost toho kterého národního (etnického) jazyka – a je jedno, je-li tím zprostředkova­telským jazykem angličtina, němčina, čínština, turečtina či esperanto, jelikož každý jazyk má trochu jiné výrazové prostředky pro vyjádření i toho nejvšeobecnějšího jevu, jako je třeba láska či nenávist.

Proto prosím žádnou „evropštinu“! Ponechme lidem svobodu výběru, aby lidé nenáviděli ten který jazyk jen proto, že je jim diktován shora 

Jinak mě historie vzniku esperanta docela obohatila. Třeba jsem nevěděla, že Esperanto (Doktoro Esperanto /esperanto – doufající/), byla původně přezdívka zakladatele či tvůrce tohoto plánového jazyka Zamenhofa.

Já už vybrno teda mám

Obecně platí, proti čemu člověk nejvíce brojí, by měl nejdříve co nejvíce poznat a pochopit. Vzpomínám si na dobu, kdy byla stádně vyučována ruština. Jazyku samotnému to spíše uškodilo, přičemž většinová znalost byla stejně tristní. Jestliže si angličtina vydobyla svou pozici „nadnárodního jazyka“, kromě výše zmíněných ekonomických tlaků, právě dobrovolnou volbou, tak je to spíše její plus než minus. Vzpomínám si, že byla doba, kdy se tu angličtina naopak nesměla vyučovat a spousta lidí se ji učila tajně a dobrovolně… Myslím, že teď se zase do módy vrací ona dříve proklamovaná a zároveň zatracovaná ruština.

Prostě co se jazyků týče není vše jen černé a bílé.

to Seqwence: A baví Vás to! Stejně jako fůru jiných, co se pro to co rozhodli dobrovolně. Já mám taktéž vybráno, jen bych si přála, aby byl můj mozek více absorbční a mohla jsem do něj dostat ještě pár jazyků:-)

No Esperanto už jsem celkem poznal, sestra se ho učila (a pak se učila ještě finštinu, to mě celkem pobavilo xD)… Jazyk to zajímavý je, ale mě osobně tak nelahodí 

to Seqwence: A který Vám nelahodí? Finština či esperanto? A naučila se setra tu finštinu díky předchozí znalosti esperanta rychleji? Ptám se proto, že jsem četla na esperantistické wikipedii o tzv. propedeutických vlastnostech esperanta. A že jsem tak smělá, používá sestra finštinu aktivně? Předem dík za odpovědi:-)

Zeptám se
Mluvil jsem o esperantu, pochopitelně 

Tak se zeptejte prosím na tu finštinu a hoďte mi třeba i osobní zprávu:-) Z ugrofinských jazyků jsem si nakonec vybrala v evropském historickém kontextu mně bližší maďarštinu, leč obdivuji každého, kdo se pustí do nějakého „menšinového“ jazyka:-) Mám kamaráda, který též koketoval s finštinou, a jeden můj univerzitní kolega po vystudování finštiny odjel kdysi do Helsinek studovat na tamější katedru divadelnictví – vedenou samozřejmě ve finštině.

Chcete znát názor české básnířky Věry Ludíkové na překladatele obecně a také na esperanto a překladatele jejích básní do esperanta?
Zde jej máte:

Věra Ludíková

Asi to nebyla náhoda, že jsem před více než patnácti lety potkala paní Liu Xing-Can, čínskou bohemistku a překladatelku. Byla mezi účastníky autorského večera, který jsem tehdy pořádala v Městské knihovně v Praze. Když večer skončil, představila se mi drobná černovláska a požádala mě o všechno, co jsem napsala. Báseň Uslyšet duši ve mně vyvolává podobné pocity, jako když čtu Thákura, řekla mi a po nějakém čase ke mně skutečně doputoval překlad třiceti trojverší této básně. Pište poetické texty, přeložím je a vydám v Číně, požádala mě později, když Prahu znovu navštívila. Některé přeložila a dokonce navrhla zařadit do světového výboru poetických textů vedle textů Jana Čepa a Karla Čapka. To byl úplný začátek mé spolupráce s překladateli, tam někde je prvopočátek českého rekordu „báseň v 37 jazycích“, jímž se stala báseň Je jaro. Asi to nebyla náhoda, že jsem potkala tolik báječných překladatelů, díky nimž se moje poezie mohla šířit napříč kontinenty.
A také to asi nebyla náhoda, že přibližně v té době mě požádali esperantisté o svolení překládat mé básně do esperanta. Je to jazyk, který by měl být podporován v dnešním globalizovaném světě. Jako lidé z jiné planety nám mohou esperantisté připadat v době ryze ekonomických zájmů. Kdyby si lidé rozuměli, stýkali by se přátelsky a v míru – to byla hlavní myšlenka, která vedla Dr. L. L. Zamenhofa k vytvoření mezinárodního jazyka esperanta. Dávno lidé totiž hledali takový společný jazyk, který by převzal úlohu až do středověku všeobecně známé latiny, alespoň mezi vzdělanci. Byli mezi nimi filozofové R. Descartes, W. Leibnitz a především J. A. Komenský. Skutečnost, že se esperantisté mezi sebou snadno dohovořili, se nelíbila ani gestapu, ani komunistům, unikali totiž cenzorům, a stali se proto nepohodlnými.
Esperanto je jazyk hodný poezie. Má jednoduchou a logickou gramatiku, avšak nesmírně bohatou slovní zásobu, jež je schopna vyjádřit metaforu, základ básní a poetických textů. Zatímco nejlepšími překladateli do cizích jazyků bývají obvykle rodilí mluvčí, překladatelé do esperanta jsou si v tomto ohledu rovni. Znám takové báječné překladatele, díky nimž se nejen moje poezie, ale i díla dalších současných autorů šíří dál za hranice našeho regionu.
Aby se dílo šířilo dál, měl by jít autor s překladatelem ruku v ruce. Překladatel by měl být dílem, které překládá, osobně osloven, natolik zasažen, že by si skutečně přál určitou věc překládat a pokládal to dokonce za věc určité prestiže. Musím říct, že moje zkušenost s překladateli je báječná, pravděpodobně jedinečná, ať už to byl španělský básník Ramón M. Machón Pascual, skotský básník William Auld, japonská básnířka Misako Krouská Kanayama, německá spisovatelka Berta Cibulková, překladatelka do angličtiny Norah Hronková, překladatel do hindštiny Svetislav Kostic, překladatel do arabštiny Hedar Jafar, již zmíněná Liu Xing-Can, anebo překladatelé do esperanta Jaroslav Mráz a Miroslav Malovec.

A já doplňuji: Krajské vědecké knihovně v Ústí nad Labem poslali v roce 2008 brazilští esperantisté zdarma deset knih . Jde o díla brazilských spisovatelů přeložená do tohoto mezinárodního jazyka. Je mezi nimi i kniha s názvem BRAZILA ESPERANTA PARNASO. Obsahuje 118 básní napsaných přímo v esperantu 35 brazilskými esperantskými básníky a 189 básní 136 jiných brazilských básníků přeložených do esperanta.
- – – -
Já také do esperanta překládám básně českých básnířek a pro zajímavost – tyto básně jsou pak překládány do dalších jazyků: angličtiny, němčiny, lužické srbštiny a polštiny.

Takže dnes jsem se věnoval více poezii. Příště třeba nabídnu přehled o vývoji technické terminologii v esperantu.

Zdeněk Rusín

Jo, ta tech. terminologie by mě zajímala teda mnohem víc než poezie Ale netřeba zapomenout, že většina technické terminologie pochází z EN 

to Teplicano: Děkuji opět za další zajímavé informace o možnostech esperanta. Pokud už není možno přeložit text, ať už poezii či prózu, přímo z daného jazyka do druhého, pak je asi jedinou možnou cestou překlad přes jazyk zprostředkova­telský, i když já osobně jsem větším zastáncem přímých překladů, tj. mezi dvěma jazyky, jelikož se tím snižuje riziko různých významových posunů. A nedělám si iluze, že i v esperantu se některé věci mohou stát dvojznačnými, z nichž na druhé straně někdo nemusí vybrat úplně tu správnou variantu, nezná-li původní jazyk. Nebo se mýlím? Dle mého soudu čím více zprostředkova­telských jazyků, tím větší významové posuny. Připomíná mi to často tu dětskou hru na tichou poštu, kde z původního tvrzení vyleze něco zcela jiného…

Něco jiného je psát poezii přímo v esperantu. To už vzniká autentická esperantská poezie, do níž se mohou svým způsobem odrážet různé vlivy na základě původu toho kterého autora. Nemusí jít předpokládám přímo o chybné řečové tranfery, ale určitě se do toho otiskuje určitá životní zkušenost, která je spjatá s určitou kulturou a jejím prostředím, takže předpokládám, že báseň v esperantu napsaná Rusem bude asi odrážet jiný svět, než ta napsaná Angličanem či Brazilcem.

Tak trochu mě děsí představa, že by se na univerzální jazyk měla naroubovat i univerzální mysl…

To Seqwence: Pro začátek jsem pro Vás oskenoval strany 32 až 33 anglicko-esperantského slovníku výpočetní techniky (KOMPUTEKO – prikomputila terminokolekto)Ve vydání roku 2008 je 7500 termínů přeložených z angličiny do esperanta. Slovník je dále doplňován na síti- http://vikio.ikso.net/…oj/Komputeko
Sám můžete porovnat kolik odborných termínů bylo převzato z angličtiny. Potřebuji však Vaší e-mailovou adresu, abych Vám tutto ukázku zaslal. Pro zajímavost – slovník byl vydán na Slovensku, ve městě Partizánské.

seqwence@gmail.com
Děkuji.

To Seqwence: Dobrý den. Zašlu Vám na Váš email

Ukázku z 12-jazyčného ekonomického slovníku. Každý termín je zde vysvětlen v angličtině a v esperantu a pak ekvivalenty v dalších devíti jazycích včetně japonštiny a čínštiny. Čestina prozatím chybí, avšak spolu s Ing.Dr. Petrem Deákem MBA, jsme české ekvivalenty již zpracovali.

Ukázku z matematického slovníku a osmijazyčného lexikonu.

(esperanto, čeština, angličtina, francouzština, maďarština,
němčina, polština a ruština (vydalo nakladatelství KAVA PECH).
Srdečně zdraví Dr. Zdeněk Rusín

Ok, děkuju moc