Jen ať se brání proti umělému jazyku zuby nehty. Vzpomínám si na
pohled vydaný již před mmoha lety. Je na něm v tehdejší době vyobrazen
moderní automobil a na něm je nápis ESPERANTO. Na auto se dívá osel a
říká:(nevím to již zcela přesně) „Ano je moderní, lehké a rychlé …
ale je uměle vytvořené“ (Jes, gxi estas moderna, facila kaj rapida … sed
artefarita.) Tím samozřejmě nechci říci, že ten kdo nesprávně chápe
pojem umělosti je snad tím zvířetem, co se na to auto dívá.(Ať prominou
osli, oni přece nejsou hloupými zvířaty). Vy pane Marku jste ale stejně
podivuhodně zaujat vůči umělosti. Musíte tedy být i zaujat proti všemu
ostatnímu co je na světě umělé. Nechceme se vrátit do jeskyní? Ale i tam
si pračlověk „uměle“ (řekl bych umně) vyráběl oheň. A u jazyků?
Musel byste také odsoudit indonézštinu. Ta je přece také uměle
vytvořená! A angličtina? Také se neobjevila sama od sebe, nespadla z nebe.
Byla vytvořena mnoha generacemi především z latiny. Proč tak zavrhujete
umělost? To byste musel také zavrhovat i umění. To je také přece
umělé.
Ještě malou poznámku. Esperanto je v odborné literatuře označováno jako
„plánový“ jazyk, nikoliv jako jazyk umělý.
Je to pak jednoduché. Vykládáte-li si pojem umělosti v pejorativním
smyslu, pak stačí touto nálepkou znevážit vše tímto pojmem bude
označeno.
Obdivuji Vaše znalosti angličtiny a Vaše organizační snažení k rozkvětu
angličtiny v naší zemi. Avšak v otázce umělosti s Vámi nikdy nebudu
zajedno.
A abyste si nemyslel, že to vše jsou jen mé vývody, cituji níže názor
Edward(a) Sapir(a) (1884–1939), lingvisty USA:
„Logická nutnost mezinárodního jazyka v moderní době představuje
podivný protiklad k lhostejnosti až odporu, s jakým na ni většina lidí
pohlíží. Pokusy, které se dosud učinily k řešení tohoto problému, mezi
kterými esperasnto pravděpodobně získalo nejvyšší stupeň praktického
úspěchu, se dotklo jen malé části lidí.
Odmítání mezinárodního jazyka není logické a psychologicky
opodstatněné. Předpokládaná umělost jazyka jako je esperanto, nebo jiného
z podobných předložených jazyků, je absurdně přeceňována, protože je
prostou pravdou, že v těchto jazycích není téměř nic, co by nebylo
převzaté ze společné slovní zásoby a tvarů, které se postupně vyvíjely
v Evropě.“
A ještě:
André Martinet (1908.1999), profesor na Sorboně, lingvista, zakladatel
diachronní fonologie:
Problém mezinárodního komunikačního jazyka je nyní prezentován jako
konflikt mezi plánovým jazykem esperanto (sic), o kterém je známo, že
uspokojivě slouží všem svým uživatelům a hegemonickým národním
jazykem, kterým je, jak všichni říkají, angličtina.„
A na závěr pane Marku ocituji pasáž z knihy "Hledání dokonalého jazyka
v evropské kultuře“ UMBERTA ECO, vydané v roce 2001 v nakladatelství
Lidové noviny. Jde o výňatek ze strany 293–294:
„Současný úspěch angličtiny je především výsledkem koloniální a
obchodní expanze britského impéria a hegemonie amerického technologického
modelu. Lze sice namítnout, že expanze angličtiny byla do jisté míry
usnadněna tím, že tento jazyk obsahuje mnoho jednoslabičných slov, snadno
absorbuje cizí výrazy a vytváří neologismy, ale kdyby Hitler vyhrál válku
a Spojené státy se proměnily v konfederaci státečků sotva silnějších a
stabilnějších, než jsou státy Střední Ameriky – nedalo by se protom
předpokláddat, že by dnes celá zeměkoule se stejnou lehkostí hovořila
německy a v němčině by byly i propagační letáky na japonské
tranzistory v "duty free shopu“ (neboli Zollfreie Waren) na hongkonském
letišti? V souvislosti s touto „pouze zdánlivou“ racionalitou
angličtiny (a kteréhokoli jiného přirozeného dorozumívacího jazyka)
odkazujeme na Sapirovu kritiku (1931).
Esperanto by tedy mohlo fungovat jako mezinárodní jazyk z týchž důvodů
jako přirozené jazyky, které tuto funkci vykoávaly dřív; příkladem
může být řečtina, latina, francouzština, angličtina nebo
svahilština.„
Konec citátu.
A přece jen nakonec výňatek z naší české scény. Jde referát Mgr.
Gabriely Zapletalové, vedoucí katedry anglického jazyka ostravské
univerzity, na mezinárodní konferenci o globalizaci v Ostravě 2003. Jen
malý výtažek:
“Nacházíme se v době, kdy prudce roste význam světových jazyků,
v našem prostoru zejména angličtiny, která zatlačuje i velké evropské
jazyky do pozice „místních“ (němčina, francouzština, ruština,
italština). Angličtina, oproti češtině jazyk velkého národa, je
promyšleně a velkoryse šířena, zatímco jazyky „místních“ (malých)
národů jsou nuceny podvědomě se s ní konfrontovat a v podstatě
opravedlňovat svou existenci. Jazykové povědomí mluvčích jazyků malých
se tedy stává citlivějším a vnímavějším k otázkách jazykových změn
a posunů. Nabízí se otázka, kterou si položila i Světla Čmejrková a
František Daneš (1993): Jsou velké a malé národy, ale není velkých a
malých jazyků…?
Pane Marku,
to co jsem shora uvedl, nejsou moje názory a myšlenky. Pokud byste s nimi
tedy chtěl polemizovat,nemohu to být já, který by vaše výhrady analyzoval
a odpovídal na ně. K tomu nejsem patřičně fundovaný.
Nakonec přidávám chmurnou předpověď, která potvrzuje současné důsledky
stále se zvyšující hegemonie angličtiny:
2050 : Všichni budeme mluvit anglicky
Výňatek z článku:
Historie to vyžaduje: do 50 let se bude v úřadech, továrnách a školách
používat jen angličtina.
Angličtina je oficiálním jazykem 85% mezinárodních organizací. Téměř
650 milionů lidí jí mluví, miliarda se jí učí nebo učila. Odborníci
již nemají pochybnosti: v roce 2050 bude angličtinou mluvit nejméně
polovina obyvatelstva světa. Předpověď pro Itálii není jiná. Sociolog
Sabino Acquaviva prohlašuje:“ Evropská unie potřebuje jediný jazyk a tím
může být pouze angličtina. V průběhu času nahradí italštinu a jiné
národní jazyky“.
Marcelo Casartelli vyjádřil své obavy redakci Focusu a dostal tuto
odpověď :
Zdá se být nevyhnutelné, že v roce 2050 se bude na všech
pracovištích mluvit anglicky. To neznamená, že italština nebo jiné
evropské jazyky zmizí, nýbrž že se jimi bude mluvit převážně
v rodině.
FOCUS – italské vydání – č. 117 červenec 2002
Líbilo by se Vám to?
S úctou
JUDr. Zdeněk Rusín