Abych rekl pravdu, tento clanek mi pripada trochu zvlastni. Nic proti
poanglictovani ceskych jmen v zasade nemam, z osobni zkusenosti mi to ale
prijde podivne. V hodine anglictiny v cr mozna ano, ale v praxi mi to prjde
dosti neprakticke. Jednak uz pouze z estetickych duvodu , kazde jmeno je samo
o sobe krasne a prijde mi skoda jej nahrazovat ekvivalentem. Za dalsi, pokud se
nekomu predstavim jinak nez se ve skutecnosti jmenuji, tim toho cloveku drive
nebo pozdeji spise zmatu. A pusobi to spise legracne a komicky. Pokud ma potom
druhy clovek problem rozumet, tak mu sve jmeno zopakuji, popr. mohu dodat
ekvivalent – existuje-li. Pokud bychom vsak meli prekladat jmena naopak –
z aj ci jinych cizich jazyku do cestiny, brzy bychom narazili kosou na kamen,
protoze na svete existuje velmi, opravdu velmi mnoho jmen, ktera nemaji
v cestine zadny ekvivalent. Ohledne toho, zda je to pro anglicana krkolomne
vyslovit me jmeno, kdyz si to vezmeme obracene, pokud prijede do Prahy a bude
hledat Wenceslas square a nebude znat cesky ekvivalent, muze se stat, ze bude
hledat velmi dlouho. Vzdycky je podle me lepsi pracovat s originalem, a to se tyka
i jmen. Pokud jmeno poprve nezname, priste uz nebudeme prekvapeni. Stejne tak
mi prijde zvlastni pocestovani jakychkoliv jinych jmen, prijmeni ci nazvu (vyjma
tech, ktera jsou historicky vzita) – coz je bezna praxe. Prijedeme-li do
nemecky mluvici zeme a budeme se s nekym bavit anglicky o filmu a vyslovime
napr. jmeno /stalone/ nebo dokonce /strípová/, druhy clovek nam rozumet
nebude, pokud to ale vyslovime spravne jako v originale, bude i nemec rozumet,
protoze on zna tez original. Navic jeste pokud prelozime v praxi jmeno nejake
zeny do cestiny s koncovkou -ova, muze vzniknout neprijemne nedorozumeni.
Alespon co ja vim, v nemcine a ve skandinavskych jazycich byla uzivana podobna
koncovka, ale je to jiz vice nez sto let zpet. Ustup tento koncovky lze
vysvetlit s postupujici zenskou emancipaci v zapadni evrope a tyto zeny –
pokud samozrejme znaji kontext (a to se mi nejednou stalo) na to nemusi reagovat
prilis pozitivne. Cili zaverem, pocestovani cizich jmen, stejne tak jako
poanglictovani ceskych jmen, nejen ze pro druhe podle meho nazoru pusobi casto
komicky, casto je tez prekazkou pro prakticke porozumeni druhemu cloveku. Proto
bych se priklanel k zachovani jmen puvodnich.