Re: Re: Re: Re:

Ale docela by mě zajímalo, jestli si stejně tak jako my i Angličané/USáci lámou hlavu tím, aby naše česká slova nebo jakákoli pro ně cizí slova vyslovovali s akcentem dané země… docela o tom pochybuji. Oni jsou i tak líní promluvit jakkoli jinak než anglicky, natož pak ještě aby se zabývali správnou výslovností. Oni ví, že se nemusí snažit, když se jim celý svět přizpůsobí, tak proč by to dělali, že? 

Re: Re: Re: Re:

To sem motáte trochu něco jiného.

Pokud se nějaký Angličan/Američan učí češtinu, určitě se snaží i pěkně vyslovovat.

To, že se česky namají potřebu učit, je věc jiná.

Re: Re: Re: Re:

No právě to s tím docela souvisí. Když už k nám přijede USák nebo Angličan na poznávací pobyt – chápu, že se nebudou učit kvůli tomu česky, ale mohli by nám alespoň trochu prokázat úctu k naší národní identitě tím, že nebudou české názvy a jména překládat do angličtiny a že se alespoň naučí pár českých slovíček jako – děkuji, dobrý den, nashledanou… Z vlastní zkušenosti vím, že když k nám přijede nějaká zahraniční hudební hvězda a na koncertě ma úvod pronese lámanou češtinou: „Ahoj Praho,“ dostává to lidi daleko víc do varu než kdyby řekl: „Hey Prague.“ Nemusíme jim jenom my lézt do zadnice Oni přece taky mají mozek a zapamatovat si nějakých pár českých slov by neměl být zas až tak kapitální problém a nám tím minimálně určitě polichotí
Ale chápu, že vše je věc názoru… pokud nějaký Čech opravdu mermomocí chce vycházet i v tomto směru cizincům vstříc, tak ať klidně říká Brnou a představuje se jako Mark… ale podle mě se tím sami docela stavíme do role jakýchsi podržtašek z východu bez vlastní identity, kteří jsou vděčni za každou korunu, kterou tady u nás cizinci utratí :-/

Re: Re: Re:

Vy jste nás vůbec nepochopila…

Re: Re: Re: Re:

OK, tak to tedy nebudeme řešit bye

překlep

vylovují → vyslovují

…

ehm :--D

Re: …

Asi nadešel čas, abych se nad sebou zamyslel:

a)na srazech HFE už budu pít jen minerálku
b)přestanu na sebe upozorňovat kontroverními názory
c)jestli se mi podaří dodělat školu, asi něco bude potřeba nějak radikálně hnout s mojí angličtinou

Omlouvám se všem, co jsem učinil mentální újmu či pozkazil mínění o mojí osobě 

Mám rád svoje jméno a je mi nepříjemné, když mi někdo říká Mark. Můj známý z Ameriky, který tu byl cca 3 roky, všem lidem říkal normálně jejich českými jmény. Dokonce říkal i „I went to Praha, Krkonoše, Sněžka atd.“ To samé Andrew Mulhall – také jsme mu neříkali Ondřeji.

Abych rekl pravdu, tento clanek mi pripada trochu zvlastni. Nic proti poanglictovani ceskych jmen v zasade nemam, z osobni zkusenosti mi to ale prijde podivne. V hodine anglictiny v cr mozna ano, ale v praxi mi to prjde dosti neprakticke. Jednak uz pouze z estetickych duvodu , kazde jmeno je samo o sobe krasne a prijde mi skoda jej nahrazovat ekvivalentem. Za dalsi, pokud se nekomu predstavim jinak nez se ve skutecnosti jmenuji, tim toho cloveku drive nebo pozdeji spise zmatu. A pusobi to spise legracne a komicky. Pokud ma potom druhy clovek problem rozumet, tak mu sve jmeno zopakuji, popr. mohu dodat ekvivalent – existuje-li. Pokud bychom vsak meli prekladat jmena naopak – z aj ci jinych cizich jazyku do cestiny, brzy bychom narazili kosou na kamen, protoze na svete existuje velmi, opravdu velmi mnoho jmen, ktera nemaji v cestine zadny ekvivalent. Ohledne toho, zda je to pro anglicana krkolomne vyslovit me jmeno, kdyz si to vezmeme obracene, pokud prijede do Prahy a bude hledat Wenceslas square a nebude znat cesky ekvivalent, muze se stat, ze bude hledat velmi dlouho. Vzdycky je podle me lepsi pracovat s originalem, a to se tyka i jmen. Pokud jmeno poprve nezname, priste uz nebudeme prekvapeni. Stejne tak mi prijde zvlastni pocestovani jakychkoliv jinych jmen, prijmeni ci nazvu (vyjma tech, ktera jsou historicky vzita) – coz je bezna praxe. Prijedeme-li do nemecky mluvici zeme a budeme se s nekym bavit anglicky o filmu a vyslovime napr. jmeno /stalone/ nebo dokonce /strípová/, druhy clovek nam rozumet nebude, pokud to ale vyslovime spravne jako v originale, bude i nemec rozumet, protoze on zna tez original. Navic jeste pokud prelozime v praxi jmeno nejake zeny do cestiny s koncovkou -ova, muze vzniknout neprijemne nedorozumeni. Alespon co ja vim, v nemcine a ve skandinavskych jazycich byla uzivana podobna koncovka, ale je to jiz vice nez sto let zpet. Ustup tento koncovky lze vysvetlit s postupujici zenskou emancipaci v zapadni evrope a tyto zeny – pokud samozrejme znaji kontext (a to se mi nejednou stalo) na to nemusi reagovat prilis pozitivne. Cili zaverem, pocestovani cizich jmen, stejne tak jako poanglictovani ceskych jmen, nejen ze pro druhe podle meho nazoru pusobi casto komicky, casto je tez prekazkou pro prakticke porozumeni druhemu cloveku. Proto bych se priklanel k zachovani jmen puvodnich.

Další zajímavé téma

k zamyšlení i bezva diskuze. Je fajn, že každý má jiný názor, podle svých zkušeností a pocitů.
Souhlasím,v ho­dinách AJ podle přání studentů, anglická nebo česká jména (v tom případě bez skloňování). V praktickém životě podle skutečnosti, jen pokud je jméno obtížné, vyřešila bych to jiným jménem ve formě přezdívky-nicku.
Co se týká zeměpisných názvů v ČR,SR, používám Prague, The Giant Mountains, v ostatních případech používám české názvy (i s rodilým mluvčím) a pokud název vyjadřuje nějakou důležitou vlastnost (Zelené pleso – barva jezera), použiji český název a dovysvětlím v angličtině. Zelené pleso means Green lake because …

Super je už třeba to, kolik lidí se nad tímto „problémem“ zamyslí.

…

když má cizinec nepřesnou výslovnost třeba slova „Krkonoše“, tak mi to vůbec nevadí. ale zavádět „Giant mountains“ apod., to mi přijde strašný… a jak mě tuhle učitel angličtiny opravil, že nemám říkat Jan Hus, ale Džon Has, tak to mi už fakt přišlo moc…

Re: …

Otázka je, jestli vám to „přijde moc“ jen proto, že jste Čech háklivý na poangličťování názvů a jmen… a nebo jestli Vám vadí i počešťování anglických názvů jako např. královna Alžběta či Jindřich VIII či Londýn. Je to přece stejné, jako JOHN HUSS.

.....

Jako Radim to mám nejspíš jednoduchý Ale trošku si rýpnu na toto téma,protože když už musíme se v našem osobním životě učit navíc angličtinu a to opravdu si dovolím říci, že většině z nás to stojí ohromný čas, místo rodileho mluvčího co celý život se učil jen svůj jazyk a mohl místo toho věnovat čas potřebnějším věcem, tak bych z malý škodolibosti rád trval na vyslovování svého jména tak jak se to vyslovuje v mé rodné řeči. Už jen z tý úcty k nám, že se s jejich jazykem musíme fakt vypořádat 

dodatek k předešlému příspěvku .....

Škoda , že příspěvek nejde ještě doeditovat, jinak k tématu k článku, pokud se jedná o výuku, bych nejspíš určitě uvítal, kdyby oslovení ve větě bylo s anglickým přízvukem, předeslý příspěvek spíše souviselo s použitím jména v běžných situacích