Netuším, co Vás vedlo k tomuto příspěvku, ale
a) Franta svým článkem určitě neobhajuje humanitní obory před technickými.
b) To, že třeba máte co říci, ale neumíte to, vyjde v důsledku úplně stejně, že nic nesdělíte.
c) Podle mne dobrá znalost anglického jazyka by měla být nezbytnou součástí každého špičkového technika, ne jako cíl, ale prostředek, takže ty dvě věci nejsou v rozporu, jak se snažíte zdůraznovat.
d) To, jak jsme se stavili k učnovskému školství a technickým oborům, je prostě špatně, ale o tom tady nikdo diskusi nevedl, nemýlím-li se.

Problém je, že si nerozumíme. Poukazoval jsem v podstatě jen na to, že pedagogický svět je velice často uzavřený sám do sebe a pro stromy někdy nevidí les. Jestli stačí začít se učit jazyk od druhé třídy? Záleží jaký očekáváte výsledek. Mně připadá docela tragický ve většině Evropy. Můžeme jít klidně do důsledku a říci, že se stačí začít učit jazyk v pětadvaceti (já jsem s ním v tomto věku začínal), a někdy po čtyřicítce bude dotyčný docela pěkně mluvit, pokud se bude snažit. Povězte mně jaká je úroveň znalostí dětí po tom co vyjdou ze základní školy? A nejen u nás. Pohybuji se obchodně po velké části Evropy a anglicky se domluvíte od středního managementu nahoru. Kolik je to procent lidí? Odhaduji tak pět. Zkuste třeba v Polsku promluvit na vrátného v továrně anglicky. Vytřeští na vás oči a má chuť zahodit odznak a utéct. Co bych za to dal kdyby uměl alespoň “thiss iss knajt”. I v naší mrňavé kotlině panuje hysterie ohledně cizích jazyků. Promluvte na kohokoliv na ulici anglicky. Předložte někomu program na počítači v Angličtině. Dejte někomu anglický text. Při své výuce se setkáváte zejména se studenty co se učit chtějí. Většina národa však nechce. Vraťme se ale k žákům základních škol. Umí si deváťák přečíst knížku v Angličtině. Užije si film v Angličtině bez titulků. Vsadím se, že ne. Dvojjazyčně vychovávané dítě zvládá tyto disciplíny hravě a vlastně rozdíl ani moc nepozná. Samozřejmě, že je třeba k takovémuto výsledku provádět dvojjazyčnou výchovu řádně a ne nějak polovičatě a pokud rodič není rodilý mluvčí, tak na sobě musí stále hodně pracovat. Na výtky ohledně neodborně prováděné dvojjazyčné výchovy jsem reagoval poněkud podrážděně poroto, že i když to takoví rodiče dělají asi hlavně proto aby vypadali “IN”, tak v tom vidím posun v myšlení lidí, kteří si konečně začínají uvědomovat jak je Čeština k ničemu už ne jen když vytáhnou paty, ale už když si pustí počítač a zajímá je víc než drby o místních celebritách. Když jsem já začal před více než osmi lety s dvojjazyčnou výchovou svého syna, tak jsem neustále narážel na dotazy, proč to jako dělám a jestli jsem Angličan. A když nejsem, tak bych to neměl dělat. Od mnoha lidí (včetně některých učitelů) jsem slyšel větu: “Jsme v Čechách a tady mluvíme česky” a z jejich očí jsem viděl, že by na mě ještě nejraději štěkli “Sieg Heil!”.

Strávil jsem studiem angličtiny ohromné množství času a jako technikovi mně to připadá jako ztracený čas, za který jsem se mohl naučit mnoho pro mě užitečnějších věcí. Takže jakkoliv našim dětem studium jazyků usnadníme, na jakékoliv úrovni, tím snazší bude jejich budoucnost, zejména v nehumanitních oborech. A ty, ať se vám to líbí nebo ne, drží nás všechny na živu.

To jsme si asi fakt nerozuměli. Já jsem si myslel, že Vám to připadá jako ztracený čas. Že prioritou by mělo být, co umí ne, že mluví dobře anglicky. Teď spíš říkáte opak, že výborná znalost angličtině je velmi důležitá. To ohledně celkové schopnosti Čechů se domluvit anglicky – to máte jistě pravdu. Otázka je, jak to změnit a jestli to vůbec jde, aby většinový deváťák uměl to, co říkáte.
Teď mne napadá, že vy jste tu výtku adresoval tomu, kdo kritizoval neodbornou dvojjazyčnou výuku. V tom bych souhlasil. Pokud má někdo dobrou angličtinu a solidní výslovnost..směle do toho. Důležitými faktory jsou ale kontinuálnost, motivace, dobrá spolupráce s dítětem.

Přesně tak. Pobouřila mě kritika neodborné dvojjazyčné výchovy. V tak tristním stavu, v jakém se znalosti cicích jazyků v naší zemi nacházejí, je myslím podstatné jakoukoliv snahu rodičů podpořit. Je samozřejmě nedobré pokud se dítěti vštěpují nesmysly. Byť v dobré víře. Viděl bych to ale jako příležitost rodiče motivovat k sebevzdělání a spíše jim poradit než je kritizovat a doporučovat ať to raději nechají na škole. Škola to má na starosti celou porevoluční dobu a výsledky její práce vidíme všude okolo sebe. Nadšenci kolem těchto stránek situaci bohužel sami nezmění.

Já tedy nechápu co jste viděl na mém příspěvku tak špatného. Vždyť já bilingvní výchově jako takové nic nevytýkala. Jen jsem poznamenala, že není potřeba mít CPE, ale trochu soudnosti ano. A už vůbec jsem nepsala ať to nechají jen na škole. Buď jste sice reagoval na můj příspěvek, ale zároveň měl na mysli poznámky někoho jiného, nebo mě chytáte za slova, která jsem nikdy neřekla. A to zcela upřímně nesnáším. Přijde mi totiž nefér někomu přikládat názory, se kterými se neztotožňuje.

Motivovat k sebevzdělávání je krásná myšlenka, jenže od toho jsem upustila právě když jsem jednomu takovému rodiči řekla, že by měl dávat bacha na výslovnost. Byla jsem dost arogantně poslána do temných končin, protože co mu do toho má “ňáká káča dvacítka kecat”.

I když mi přijde, že pořád opomínáte jeden mezistupeň bilingvní výchovy a státních škol. I když je to hloupé, kdo má motivaci, jde tam. A často je vidět sakra rozdíl mezi dětmi z a bez jazykovek. Ale tam je to minimálně 50% dáno motivací, zbytek dotáhne dobrý lektor či hodiny s rodilým mluvčím. U dětí z této linie už fakt není problém najít ty co čtou příběhy v originále, koukají na seriály s anglickými titulky a nemají problém a hlavně stud mluvit o normálních tématech s rodilými mluvčími. Takže ano, státní školy často (ale ne vždy) nedotáhnou děti na dostačující úroveń. Ono to se třemi nemotivovanými dyslektiky či “já můžu všechno spratky” ve třídě taky nebude lahoda.

Abych to shrnula a vyhnula se dalšímu nepochopení: Bilingvní výchova je skvělá věc, ale musí se dělat opravdu dobře, jinak páchá víc škod než užitku. Není to tudíž samospásná metoda a je nahraditelná jinými metodami. Státní školy nedokáží vychovávat skoroplynulé studenty, já tam ale vidím hlavní problém v motivaci. Škola může tři hodiny týdně hustit do dětí angličtinu, ale když na to doma budou kašlat, nikam se nedostanou.

Snad nejsem moc mimo téma.

Slovo moderátora: ráda bych všechny požádala, aby se nadále drželi tématu (což zatím není problém), ale aby též upustili od emotivních narážek, abychom tu neskončili jen ve výtkách, že jeden řekl to a druhý myslel ono. OK?

Edit: příspěvek Lioness smazán, viz SZ.

Ano tomu říkám demokracie .............­.........

Snažíme se držet komentáře v určitých mezích. I tím se myslím Help for English liší od diskusí na mnoha serverech. Atmosféra, kde se lidé nenapadají apod. je pro nás velmi důležitá. Proto občas dojde ke smazání příspěvků. V krajním případě bychom museli celé vlákno zamknout, což by myslím byla velká škoda.

Úžasný článek, zrovna tento problém řeším, původně plán byl též mluvit na dceru odmala, pak jsem to vzdala, nyní jsou jí 4 a nevím kde začít. Sama mám CAE a výslovnost snad dobrou (spoň podle rodilých mluvčích), ale nějak se toho bojím mladší je 18 měsíců, tak by třebas též mohla něco pochytit. Chtěla bych se zeptat zda na dcerku mluvíte někdy i česky nebo jen manželka.

Začít můžete kdykoliv! Mému nejmladšímu jsou skoro 4, mluvím s ním cca rok anglicky a chytá se úplně v pohodě, rozumí. Začala jsem současně s ním i prostřední šestiletou, tehdy pětiletou a i ta se chytá úplně v pohodě, zvládá i složitější “úkoly”. 

Přesně, jak říká Lucka, začněte kdykoli. Samozřejmě čím mladší dítě, tím přirozenější to pro něj bude – začít s osmi- nebo desetiletým dítětem je o něčem jiném.
Starší děti (2–4 roky) dokáží už samy smysluplně mluvit v rodném jazyce, takže budou mít tendenci totéž dělat v jazyce cizím (na rozdíl od batolat, která mohou být schopna reagovat na pokyny, ale moc toho nenamluví).

Poměr čeština/angličtina v článku zmiňuji, ale asi ne úplně jasně, takže to upřesním: Čím dál víc na ni mluvím jen anglicky, ale ještě pořád i česky, alespoň párkrát za den (nejčastěji např. u jídla nebo někde, kde jsme všichni spolu, případně v emocionálně vypjatých situacích). A právě protože nejsem v tomhle nějak striktní a střídám oba jazyky, tak jsem byl překvapen, že byla schopná se toho tolik naučit! 

Mám ještě jeden dotaz, malé je to v podstatě jedno jak na ní mluvím ale starší dcera 4 letá jak něco řeknu se mě ptá co to je, co jsi to řekla, nevím jak reagovat, zda jí to přeložit do češtiny nebo ne, a nechat jí ať si časem na to přijde sama.

Pokud jde jen o neznámé slovíčko, vysvětluji je v angličtině a dcera to skoro vždy nakonec pochopí (často i sama řekne český ekvivalent).
Jestli je problém v gramatické struktuře, tak tam neumím moc poradit, protože jsem se s tím u dcery zatím nesetkal. Občas jí něco dovysvětluji (vše anglicky), ale spíš protože chci, než že by se mě ptala.
Pokud jste začala na starší dceru mluvit až ve vyšším věku, bude asi potřebovat nějaký čas na zvládnutí porozumění základním obratům. Ale tím se nenechte odradit. 

myslím právě když to zkoušíme až teď, vysvětlováním v angličtině nepochopí nic, spíš jestli je lepší “do zblbnutí” ukazovat co to je, nebo jí to říct česky asi tedy spíš česky dokud si to nezapamatuje.

Taky jen taková poznámka, někdy se mě dcera ptá na různý věci jak se řeknou anglicky, zajímavé mi přijde že to jsou vždy jen podstatná jména, ale zapatuje si jen to co ji zajímá nejvíc – jako např. mořský koník