Příspěvek od
Ota
vložený
před 5 měsíci
Výborný článek! Nějak ty struktury používám, aniž bych se musel
koukat na pravidla.
Pro ty, kteří se toto teprve učí a jistě budou i používat, mi chybí,
rozdíl mezi běžnou větnou strukturou, kterou dosud asi znali a používali a
strukturou, kdy na začátek přesuneme předmět, předložka na konci věty.
Např. co je formálnější nebo běžnější v hovorové angličtině.
It is impossible to work with my boss. → My boss is impossible to
work with.
Díky za zpětnou vazbu. Ono to nejda tak striktně říct, co je
běžnější. Každá věta je trochu jiná. Obě struktury se liší tím, co
vlastně sděluji, co je „téma“ mého sdělení.
Pokud použiji jako podmět tu osobu či věc, popisuju ji, říkám něco
o ní. Není to jen takové obecné že něco je, něco bylo, něco šlo, něco
nešlo, ale ON je takový, ONA byla taková.
It is impossible to work with John. – Je
nemožné s Johnem pracovat, říkám, co je nemožné, téma je práce
s Johnem.
John is impossible to work with. – Zde je
tématem John, mluvím přímo o něm, o tom, jaký je, jak se s ním
pracuje.
Není to tedy o formálnosti či frekvenci použití. Jde o to, že jako
podmět věty by mělo být to, co čem se mluví, tedy téma. Hezky je to
vidět v trpném rodě.
John was given
100 dollars. – mluvím o Johnovi
100 dollars were given to
John – mluvím o 100 dolarech
They gave John 100 dollars –
Nění úplně jasné, o kom nebo o čem se mluví, protože je tu neurčitý
podmět THEY. Říkáme tu obecněji jen to, co se stalo.
Ve všech větách John dostal 100 dolarů, pokaždé ale říkáme něco
trochu jiného.
Dává to takto smysl?