Ti rodilí mluvčí (s AJ) se mají – celý svět se učí znát jejich jazyk a jen na někoho natrefí, už mají o zábavu postaráno!

Také něco přidám do placu. Nebude to sice z oblasti mluveného slova, ale písemných překlepů při překladech z aj do čj (snad nevadí, že tu angličtina tentokrát vlastně nehraje žádnou roli).
Představte si, že píšete manuál z aj do čj a když máte trochu štěstí, tak po sobě najdete takového překlepy, které tu uvádím. Když ho nemáte, pravopis vám je rozhodně nenajde  :

překlad: …budete potřebovat odbornou pomoc.
překlep: …budete potřebovat odpornou pomoc.

překlad: Při použití pneumatik, jejichž rozměr je větší než specifikace dané výrobcem, .....
překlep: Při požití pneumatik, jejichž rozměr je větší než specifikace dané výrobcem, .....

překlad: Přidržte prst na tlačítku tak dlouho, dokud se neozve pípnutí.
překlep: Přidržte prs na tlačítku tak dlouho, dokud se neozve pípnutí. (snad tento překlep nebude vymazán  )

Tak to s těmi překlepy je taky dobré! Jinak předpokládám, že HFE ještě nefunguje jako Facebook, kde se mažou fotky kojících matek 

A zrovna dnes jsem ještě narazila na jeden přebrept, i když už nebude asi tak „rajcovní“:

„Ať na vlastní kůži zkusí, co to je jíst drob(t)y z panského stolu! A ne aby jsi uždiboval!“

(t) znamená vypuštěnou hlásku a jak se hned všechno změní Podotýkám, že se jednalo o transkripci textu dle vlastního výběru: „Jak Trautenberk vystrojil hostinu pro štěpanického barona“ ze série Krkonošských pohádek – mimochodem klasiky mého mládí:-)

http://www.youtube.com/watch?…

4editas01: Teda to s tim čajem mě dostalo. Ale zajímalo by mne, jak to oni poznaj, že chtěj sváču a ne čaj. 

to Editas01: Na obranu onoho Skota bych jen dodala, že to řekl úplně náhodou. Je možné, že na to někdy v poslechu narazil, ale neměl to vůbec spojené s významem. Prostě se nechtěně „přežbleptl“. Od té doby už však moc dobře věděl, že v češtině jsou si slova „superior“ a „horny“ zvukově mnohem blíže, než by se dalo na první poslech zdát 

To Cortes: No, když chtějí čaj, tak asi řeknou cup of tea . Což mi, jako začátečníkovi, nedošlo . Ale asi to vyplývá i z kontextu, protože i anglický mluvčí to může zaměnit – viz následující přídavek.
Vyprávěla jsem tu příhodu s „tea“ jedné angličance a ta přidala svou. Má známého australana a ten přijel navštívit své kamarády angličany. Po celém tom cestování byl pořádně vyhládlý, ale protože byl slušně vychovaný, styděl se o něco požádat.. No a angličani se ho ptají: „Would you like tea, now?“ A on: „Nene, děkuji.“ Za chvíli se ho ptají znovu „Are you sure you don't want your tea now?“ A on zase že ne.. Oni se ho opětovně ptali každou chvíli (slušně vychovaní hostitelé, jež nechtějí mít vyhládlého hosta) a ten australan se jen v duchu vztekal: „Sakra, já tady trpím hlady a oni mi cpou pořád nějaký čaj!!!“
Doufám, že mu nedošlo až po týdnu, že mají na mysli večeři a neumřel tak hlady . Už si nepamatuji, jak se to v jeho případě vyjasnilo – kdy mu to docvaklo 

To Danliofer: Haha. No však stejně se díky takovým přežbleptům člověk naučí nejvíce .
Taky si vzpomínám, když jsem byla na stáži v Polsku. Byl tam Lisabonec – Eli, jež se neustále chlubil, jak umí polsky.. Jednoho dne jsme měli lekci a učitelka se mě ptá: „Edito, v kterých situacích máte s polštinou problém?“ A já: „No, když jdu na oběd do menzy a nevím, o jaké jídlo si říkám.“ Učitelka: „A vy, Dano, kdy vy máte problém?“ Dana: „No, hlavně ve výuce.“ Učitelka: „A vy, Eli?“ A Eli odvětil: „Nerozumím.“ A učitelka: „Například Dana má problém ve výuce a Edita má problém v menze při výběru jídla, a pak dostane něco, co jí nechutná. Kdy vy máte problém?“ A Eli: „Já nemám nikdy problém. Já sním všechno!“ 

A taky se mi vybavilo…, což jsem tedy obdivovala. Šla jsem v Brně do čínského bistra. Obsluha – Číňaň či Vietnamec, taková ta typická lámaná čeština. Dám si nějakou čínu, usednu a jím a v tom příjde Romka. Dá si taky čínu. Dá do pusy první lžičku a na toho Číňana spustí: „Šmarjáá, ta číná smrdí. Já to nechci, naval mi ten smažený sýr.“ A Číňan: „Ten taky smrdí.“
Dokonce ten výkon dotáhl do konce, když ona říká – „Tak mi dej toto nebo toto či toto…“ A on jen ukazoval a říká: „To došlo. To smrdí. To došlo. To smrdí…“
Neskutečný výkon na level jeho češtiny 

To Editas01: Vy byste ty jazykové perličky měla sepsat do nějaké knížky Nechybí jim pointa! A originalitu dodává sám život…

Zrovna jsem se dívala na slovíčka jako bučet apod. a vzpomněla jsem si, když jsem byla v Anglii první týden a šla na fotbal. Tisíce lidí a po pěti minutách všichni začali bučet jako naše krávy: Bůůůů! Bůůůůůůůůůůůůůůůůů! A za chvíli zase…
Musela jsem se tam tomu smát.
(bů = fůůůj)

To Danliofer: Nedivila bych se, kdyby už se obdobná kniha na trhu objevila .

To Editas01: Hodně jsem se nasmál Vašim příběhům. Te kniha stojí za úvahu. Historky jako od Roberta Fulghuma. 

Chi, já nevím, že ostatní žádné takové přežblepty nemají . Asi jsem takové trdlo sama .
Taky tady někdo v jiné diskuzi zmínil, jak mluvil Polák česky k Čechovi a ten Čech byl nadšen, jak skvěle polsky rozumí… S polštinou, to je ovšem kategorie sama o sobě.. Tam těch směšných situací vznikne.
No, studovala jsem v Katowicích, což je jenom 40 minut od hranic s ČR. A došla jsem s kamarády na nějaký úřad a protože jsem polsky nic neuměla, spustila jsem pomalu česky: „Dobrý den, já jsem tady ohledně přihlášení se k pobytu. Studujeme tady univerzitu.“ Vím, že to zní složitě a čekala jsem, že se budeme domlouvat rukama nohama, ale přesto tuto odpověď bych nečekala: „Moment, moment. Já zavolám specialistu na váš jazyk. Ja po francouzsky neumím!“
(mám na papíře od logopeda, že žádnou vadou řeči netrpím  )

Nám Čechům ovšem nerozuměli celkově. Já tedy jim taky ne , ale přecijen trošku více. Když jsem šla třeba do menzy (první den pobytu), byl výběr za tří jídel. A jednoho z toho byla bułka (to ł se čte jakoby anglické w). No tak příjdu k okénku a řeknu česky „Bulka.“ Nebyla jsem si totiž tou výslovností jista. Kuchařka na mě hledí. Zopakuji a ukazuji na nápis – „Bulka“. Zase na mě koukala. Tak jsem se tedy zmohla a řeknu – „Buwka“. A kuchařka: „Ááááha, buwka!!!!“ No nevím, ale příjde mi, že kdyby přišel někdo do české menzy, tam tři nápisy jídel, jedno z toho rohlík a někdo by si požádal o „roklík“, že by mu snad ten rohlík dali .

Co mi ovšem z Polska navždy utkví v paměti tak to jejich trvzení, že MY máme strašý dabing (určitě nejen na ostravsku známe jejich vysílání, kdy žena je mlácena a mužský hlas klidně překládá: „Pomoc. Pomoc.“)a Batmanovi říkáme Netopýrek. To jim příjde strašně směšné… : : (ne, ani já nevím, že bychom mu říkali Netopýrek…)

Juj, já těch historek mám. Ale připadám si hloupě, tady to téma zásobova sama (navíc jsem už mimo angličtinu), tak třeba něco dopíši zase za čas .

To Edita01: Jen klidně přihazujte! S tou češtinou po francouzsku mi tekly slzy Až si to za čas po sobě vše přečtete, tak se pustíte do té knihy. Samozřejmě, že těch perliček už určitě vyšla spousta, ale jelikož je každá situace sama o sobě specifikem, tak se dají sbírat a číst do nekonečna. Dobrého humoru není nikdy dost. Navíc ten absurdní, jež přináší život, je prostě k uřehtání… 

Souhlasím . Bude z té knihy další bestseller jako z knihy „Pan Kaplan má stále třídu rád“ od Lea Rostena (kdo ji nezná, vřele všem doporučuji )

S těmi Poláky mám též své zkušenosti. Ne tak jazykové perličky – spíš ten princip, proč bych se měla s Poláky bavit anglicky, když stačí trochu více napínat uši a zapojit logiku. Kdysi mě skupina mladých polských turistů anglicky oslovila, abych jim poradila s navigací. Mezi sebou mluvili samozřejmě polsky, tak jim česky povídám, jak se kam dostanou. No, tvářili se všelijak. Kdyby ale natrefili na někoho, kdo anglicky neumí ani slovo, tak by v zájmu přežití museli skousnout i ty menší rozdíly mezi dvěma spřízněnými jazyky. S jinými Poláky jsem se bez problémů domluvila, takže stačí chtít… Pokud se tedy člověk zrovna nebaví o „sklepech“ (polsky obchodech), „láskách“ (holích) či „šukání“ (hledání) 

Jo, jo, Pan Kaplan… To je kniha k nezaplacení, a té překladatelské dřiny! Teď to v Praze nastudovalo divadlo ABC s Oldřichem Víznerem v hlavní roli. Chystám se na to 

My zname Pana Kaplana jako rozhlasove vysilani – asi deseti dilny serial a slyseli jsme to nekolikrat. Je to namluvene Donutilem, takze ho mam v te postave hodne zafixovaneho.