sranda je o hodině zaměnit worthless a priceless…bylo mi hned divný,že by famous paintings byly bezcenné(žlutá headway,3rd edition,page 24 

No já jsem v úterý při konverzaci na téma engeneeing zaměnila slovíčko hammer za hamster. Chudinka Brit si asi myslel, že doma zatloukáme hřebíky křečkem. Ale za ten záchvat smíchu, když mi to došlo, to stálo.

Já řekl jedné holce místo Lier (přijímení) slovo Liar 

Na „priceless“ jsme se taky nedávno v hodině nachytali, ačkoli z kontextu jasně a logicky vyplývalo, že se jedná o něco drahocenného, všichni jsme si mysleli opak /bohužel včetně lektora/ do té doby, než se někdo podíval do slovníku …

Nejsem na to (dneska) hrdý, ale stalo se.
V Otrokovicích na vlakovém nádraží se mě kdysi ptaly dvě anglicky mluvící paní kudy se dostanou na autobus. Nevěděl sem jak odpověď formulovat a po krátké chvilce mlčení ze mě vypadlo: „Mother fucker“. Nevím proč sem to řekl, ale bylo to tak procítěné a "upřímné, že se dámy vyděsily a rychle odešly. A já tam zůstal stát s vítězoslavným výrazem ve tváři. V současnosti se za to stydím, ale tehdy sem byl 15 letý puberťák tak mě prosím omluvte.

Tak to také musím přihodit zážitky svoje i cizí…

Nového šéfa – anglána se jedna pracovnice zeptala, zda si může jít zakouřit. V kanceláři nastalo naprosto hrobové ticho na 15 sec a pak už se všichni jen váleli po zemi.. Co mu ve skutečnosti řekla už je Vám taky asi jasné…  

Když jsem chodil na SŠ tak jsme jednoho dne letěli po schodech ven a na posledních schodech jsme potkali nějakého mladíka (±25) který se obrátil na mne jako na jednoho z posledních a pravil – zeptal se mne na něco, čemu jsem absolutně nerozuměl… ani slova, ani jazyk prostě naprosto nic. Chvíli jsem zkoprněle stál a pak ze mne vypadlo „Já italsky neumím“ a letěl jsem dál. Druhý den se otevřely dveře třídy, vešel onen chasník a pravil: Dobrý deň, som váš nový profesor matematiky. Volám sa Pavol Uhliarik a som z Blavy. Když mne spolužáci vzkřísili z mrákot pochopil jsem, že na této škole z matiky nikdy neprojdu. Ta jeho otázka na schodech totiž zněla: Ktorá ste trieda? A zkuste slovákovi s jejich národní hrdostí, sebeurčením a Maticí Slovenskou říct že mluví nějakou italštinou… No neopoměl mi to hned první hodinu „jízlivě objasnit“ ale z matematiky jsem nakonec prošel.. Ale asi jenom proto že jsem tenkrát na těch schodech naštěstí řekl italsky a né že maďarsky neumím.  

pozn – slovensky jsem uměl velmi dobře i mluvit, ale prostě jsem mu nerozuměl slova a ty zvuky jsem nedokázal v ten okamžik rozklíčovat přes správný jazyk. Kdybych věděl předem že mluví slovensky a že je to kantor pravděpodobně by se dočkal adekvátní odpovědi. Starší generace zná slovenštinu výborně, ale mladí vůbec. Dcera jim dlouho vůbec nerozuměla…

Pohovor v angličtne

Sice nemám tak zábavné zážitky jako někteří přispivatelé přede mnou, ale podělím se o pár nechtěných a nepochopitelných záměn slovíček:
místo kitchen jsem použila – There are gas stove, oven, dishwasher in the chicken. (chudák kuře !);
další „nepatřičná“ otázka byla – Are you sick? (mělo tam být homesick – což je fakt rozdíl )

To Melychar: zážitek s „italštinou“ je úžasně vtipný

I have a funny one in Czech, if I may…when I first moved to Prague nearly 20 years ago, I was in the common garden of the house where I was living, just sitting and getting some sun, and an old woman came out to get some air as well, and we started chatting – me with my horrible, horrible non-existent Czech – I was so happy just to be able to carry on a basic conversation – then she asked me if I was „spokojena“ here – well, I didn't know this word yet, but I picked up the „spoj“ part and deduced that she was asking me if I was married (as in „spojena“) – and I said to her „jeste ne, jeste ne“ with a big smile…she looked at me very, very strangely. 

Také připojuji svůj přežblebt. Byla jsem v UK asi měsíc a měla sem ze sebe radost jak mi to jde. A v tom klučík o kterého jsem se starala (George 6 let) neměl na nohách holínky, které měl mít do školy. A já na něho? Where are your willy. (willy je dětské slovíčka pro mužské přirození). Měa jsem říct Where are your wellies (wellington boots= holinky). A on se začal strašně smát a pak mě to došlo co jsem řekla. A bylo vymalováno.

A ještě jeden hezky přežblebt. Po aupair praci jsem pak pracovala jako Document controller a měly jsme tam velmi dobrý kolektiv. Např. jsme se rozhodly, že pár z nás se pokusí zhubnout, a každé pondělí kamarádka donesla do práce váhu a postupně si nás volala a nastalo važení. (věk. pruměr 26–60 let ). A já se svého kolegy chtěla zeptat v kolik přišel dnes do práce tak jsem řekla: What time did you come ? A on se začal smát a já tušila že to asi muže znamenat něco jného. Tak mi bylo vysvětleno že bych měla raději říci What time did you come in ? Už vám asi dochází, že tato vazba může znamenat v kolik hodin jsi se udělal? A jelikož to byl srandovní kolega tak jsme se nasmály všichni.

Trapnych situaci jsem zazil strasne moc, ale ted si zrovna vzpominam jen na jednu z prace…

Kolega: How are you?
Ja: 21 and you?
Kolega: I'm fine, thanks.

Já jsem zaměnil českou klasiku COOK a COOKER. A tedy na otázku, kterou práci nikdy nechci dělat, se se mnou učitel (rod.mluvčí) shodl, že by také nikdy nechtěl být sporák…:-D